Putovní hodinky Davosa pokračují v cestování. Dotřetice zakotvily u kupka a vzápětí u Xenomorfa, který byl iniciátorem Štafetového testu hodinek Traser P6600 Mil-G Sapphire.
Tester: kupko
Hodinky vypadají velice do zpracování pěkné ale manipulovani s lunetou katastrofa. Lumi slabší ale přes noc viditelnost dostačující. Nosil jsem je neustále, pouze při koupání šly z ruky. Jsou tak pohodlný, že člověk ani neví, že je má na ruce.
Moc děkuji za možnost si vyzkoušet tyhle opravdu moc pěkné hodinky.
Tester: Xenoformus
Svého času jsem přemýšlel o jednom z modelů této značky (což zatím nedopadlo), takže mi přišla vhod možnost si osahat cokoliv od značky Davosa.
Hodinky dorazily zabaleny ve velké krabici, řádně vystlané, ve které se nacházel černý box se jmenovkou výrobce. Nasazen byl hnědý řemen, který sem jim ponechal po celou dobu. Řemen je poměrně krátký, ale odpovídá malým rozměrům hodinek. První dojem byl poněkud rozpačitý, přece jen preferuji trochu jiný styl. Co mně praštilo do očí byla datumovka. Osobně bych dal přednost „nodate“ verzi a když už tam tedy datové okénko je, mělo by být (vzhledem k tmavému ciferníku) inverzní. Černý ciferník je jednoduchý, až téměř strohý s výraznými hranatými indexy. Asi by mu slušelo trochu plastičnosti, minimálně vystouplé indexy by se mi líbily. Možná by pak postrádaly „vintage look“, jistou strohost a přehlednost.
Ručičky jsou „klasické“, není jim co vytknout, byly dobře čitelné a rozpoznatelné. GMT ručku bych osobně obarvil naopak (tedy šipku na konci červenou a úzkou část barvou indexů). Luneta v hnědé barvě je nepřehlédnutelná, možná až příliš výrazná, co se velikosti týče. Její chod je příkladný a prstům i uchu lahodící. Bateriový pohon ponechám bez komentáře. Pro někoho ideální pro jiného nikoliv. Já bych určitě volil automat, ale v tomto případě, kdy hodinky budou měsíce putovat poštou, je volba quartzového strojku jasná. Korunka malá, dobře chráněná na manipulaci možná až příliš. Na mně byly hodinky malé a lehké. Pořád sem je kontroloval, zda sem je neztratil, na ruce vůbec nejsou znát.
Hodinky se mnou byly v podhůří Beskyd na Čeladné, kde jsme měli LAN párty, v práci v Ostravě (tedy jen na cestu do práce a zpět, v pracovní době mám Trasery nebo G-shocky), v mé oblíbené hospůdce (mnozí místní členové znají) a trávily se mnou dost volného času. Od prvního rozpačitého dojmu sem se nakonec propracoval až do stavu, kdy si podobné hodinky umím představit nosit. Tedy s automatem.
Když bych to za sebe subjektivně shrnul do kladů a záporů:
+ vintage vzhled
+ jednoduchý a přehledný ciferník
+ solidní zpracování
+ oku lahodící barevná kombinace
+ příjemná luneta
– velikost a hmotnost (preferuji větší a těžší hodinky)
– pohon na baterii (v tomto případě odůvodnitelná volba)
– rušivé datum
– malá korunka (vzhledem ke quartzu je to asi fuk)
– slabá lumi
Konečný verdikt je nakonec dost kladný. Na hodinky bych si i zvykl. Řekl bych, že jsou to ideální hodinky pro někoho, komu se líbí „vintage“ vzhled, neřeší typ pohonu, má rád malé a lehké hodinky o kterých ani neví, že je na ruce má.
Děkuji za možnost si Davosy vyzkoušet.
My velmi děkujeme oběma testerům a těšíme se na další příběhy, které hodinky zažijí.
Sledujte s námi putování hodinek Davosa:
- Posíláme do světa hodinky Davosa
- První dojmy
- Zastávka č. II
- Třetí díl putovních hodinek Davosa
- Další tři testeři
Autor recenze a fotografií: Xenomorfus, Kupko