Materiály hodinkových pouzder: technické vlastnosti nejsou vše

Abychom z tohoto článku neudělali jen plochý seznam plný slitin a kovů, popíšeme si samozřejmě u každého materiálu i jeho vlastnosti a (ne)výhody. Pokud však hledáte jen nějaký konkrétní a nechcete složitě hledat v celém článku, tady je seznam toho, o čem bude dnes řeč:

Obsah článku

Ocel – na pouzdra i náramky

Začneme hezky zlehka, a to tím nejběžnějším materiálem, který najdeme na drtivé většině hodinek – nerezová ocel. Většina čtenářů pravděpodobně ví, že se jedná o slitinu, která obsahuje železo, ale také uhlík nebo nikl. Díky dobrým vlastnostem a relativně nízké výrobní ceně se z ní stala nejoblíbenější volba při výrobě hodinek, ale i ve spoustě dalších odvětví. Má velmi solidní odolnost proti korozi a zároveň se nejedná o vyloženě měkký materiál, takže snese i hrubší zacházení.

V praxi se nejčastěji setkáme s označením 316L a 904L. Existují samozřejmě i další typy této slitiny a některé značky si vytváří vlastní, nicméně přesné složení je v drtivé většině případů obchodním tajemstvím a nebylo by překvapivé, kdyby bylo téměř totožné se dvěma výše zmíněnými.

Zároveň je třeba dodat, že ocel 316L je mnohem šíře používaná, protože je i levnější na výrobu. Oproti tomu 904L je sice dražší, avšak vynikne svou vyšší odolností proti korozi a kyselinám a možností úpravy do opravdu vysokého lesku. Mezi značky, které tento materiál používají, patří například světoznámá firma Rolex nebo americký výrobce Ball.

Titan – lehčí a hypoalergenní varianta

Nerezovou ocel jsme si popsali poměrně podrobně a u dalších typů materiálů už to vezmeme trochu stručněji, ale stále výstižně. Druhým velmi používaným kovem je titan. V hodinkovém pouzdře se poprvé objevil na začátku 70. let a od té doby se z něj stala oblíbená volba u spousty nadšenců. To především díky tomu, že je až o 40 % lehčí než nerezová ocel a zároveň je hypoalergenní. A věřte, že zvlášť u masivnějších modelů na kovovém náramku je nižší hmotnost znát.

Lehkou nevýhodou může být nižší odolnost proti poškrábání, nicméně zde záleží na tom, jakou třídu titanu zvolíme. Ty nejnižší bývají oproti oceli přeci jenom měkčí, nicméně třeba titan třídy 5 a vyšší už je na tom o mnoho lépe. Další vlastností odlišující titan od oceli je barva – při koupi je třeba počítat s tím, že titanové hodinky (pouzdra i tahy) nemívají úplně stejný „kovový odstín“ jako ty ocelové.

Opět zde existují i patentované značky titanu, které vyzdvihují vlastnosti pozitivní a velmi efektivně mírní výše zmíněné nevýhody. Příkladem může být materiál Super Titanium značky Citizen (více v článku Odolnější a lehčí hodinky díky materiálu Citizen Super Titanium). Na hypoalergenní, přesto cenově dostupné titanové hodinky se pak specializuje například značka Boccia Titanium.

Plast – i ten může být ušlechtilý

Výraz „plast“ je u hodinek poměrně široký pojem. Nenechme se zmást tím, že tento materiál je často považován za levnou a nekvalitní volbu. Vedle extra dostupných bateriových hodinek totiž všemožné druhy polymeru najdeme i na dražších a kvalitnějších kouscích z luxusního segmentu.

Mezi hlavní výsady plastových, resp. polymerových hodinek patří nízká hmotnost a z podstaty věci i nulová koroze. Především u levnějších hodinek bez pokročilejšího zpracování pak ale může být problém s odolností proti nárazům, poškrábání a celkovému opotřebení.

Naopak ale existují i odolné plasty a směsi, které využívají výrobci všemožně namáhaných hodinek od sportovních, až po military. Z nich vyrobená pouzdra z daných hodinek dělají extra odolné kusy, které přečkaly i přejetí těžkou technikou. Příkladem může být stálice v odolnosti – Casio G-Shock.

V military segmentu se nevyhnete materiálu Carbonox a Carbonox+ od společnosti Luminox. Novější verze „+“ obsahuje 40 % karbonových prutů. Tato směs je následníkem materiálu Carbonox, který v různém množství obsahuje karbonový prášek. Oba tyto plasty povyšují v odolnosti hodinky z nich vyrobené nad jakékoliv jiné kovy a plasty.

Mosaz – snižuje cenu

Jednoduše řečeno, pokud hledáte cenově velmi dostupný a snadno zpracovatelný materiál do hodinek, volba padne pravděpodobně na mosaz. Jedná se o slitinu mědi, zinku a niklu, která je ještě levnější než nerezová ocel, avšak svými parametry ji v mnoha věcech nepředčí. Nejčastěji se s ní můžeme setkat u těch nejdostupnějších hodinek s cenovkou do 4 tisíc Kč.

Stříbro – spíš jako extravagance

Stříbro je materiál, který v dnešní době najdeme v hodinkových pouzdrech opravdu málo. Existují samozřejmě i výjimky, například značky Tudor a Zenith ve své nabídce pár referencí vyrobených ze stříbra mají. Jedná se ale opravdu o ojedinělé případy, protože slitiny obsahující tento kov nenabízí v současné době žádné patřičné výhody.

Vzhledově vypadá stříbro podobně jako ocel, ale je citelně dražší, a navíc i náchylnější na poškrábání kvůli menší tvrdosti. To vše podtrhuje také fakt, že je schopné rychleji ztratit svůj lesk vlivem oxidace. Jedinou výhodou tak může být určitá exkluzivita a možnost se odlišit od ostatních. Přečtěte si více o stříbru, jeho povrchových úpravách, životnosti a péči.

Bronz – patina je čím dál víc v oblibě

Na téma bronzových hodinek už jeden článek na našem blogu nedávno vyšel (Vyberte mi hodinky: z bronzu). Abychom zde neopakovali to samé, připomeneme si jen to nejdůležitější. Bronzová pouzdra jsou v porovnání s ocelí nebo vyšší třídou titanu náchylnější na škrábance, nicméně stále se nejedná o nijak měkký materiál a denní nošení by měl zvládnout bez problémů.

Hlavní výsada je design a tvořící se zelenkavá patina na povrchu, která je způsobena postupnou oxidací. To dodává každému modelu jedinečný vzhled, nicméně je potřeba s tím počítat dopředu, protože dost změní charakter hodinek. V podstatě se dá říci, že co u stříbrných hodinek považujeme za vadu na kráse, u těch bronzových záměrně vyhledáváme.

V krátkosti pak můžeme ještě doplnit, že patina – zoxidovaná vrstva na bronzových hodinkách, se dá svépomocí vyčistit. Materiál pouzdra tak opět získá svůj nový vzhled (tedy přinejmenším co do barvy a lesku materiálu; někteří tvrdí i to, že zoxidovaná vrstva částečně ochrání pouzdro od škrábanců). Podobně jako u oceli pak můžete vybírat ze 2 obvykle používaných typů bronzu v hodinkových pouzdrech, CuSn6 a CuSn8 – příkladem slitin může být limitka Helveti H01 a H02.

Hliník – se odstěhoval na lunety

Dalším materiálem, který se v hodinkách vyskytuje jen zřídka, je aluminium. Podobně jako u stříbra, i v tomto případě bychom našli jen několik značek, které se produkci hliníkových hodinek věnují. Ale ani zde se není čemu divit.

Je sice pravdou, že aluminium není drahý kov a má výhodu nízké hmotnosti, nicméně to nemění nic na tom, že se dá poměrně jednoduše poškrábat a při častém nošení postupně ztratí svůj prvotní lesk. V porovnání s běžnou nerezovou ocelí tedy není mnoho důvodů, proč by se z něj měly pouzdra hodinek vyrábět. Opačný případ jsou však lunety, ve kterých často můžeme najít hliníkovou vložku.

Karbon – parťák do nepohody

Karbon je jedním z materiálů, který také najdeme na hodinkách relativně málo. Pokud se ale přeci jenom vyskytne nějaký výrobce, který ho do svého sortimentu zařadí, jedná se většinou o velmi zajímavý počin. Díky svému unikátnímu vzhledu působí na ruce úplně jinak než ostatní hodinky a navíc má v mnoha ohledech dost excelentní vlastnosti.

Nízká hmotnost, relativně vysoká odolnost proti škrábancům, ale také hypoalergenní vlastnosti jsou jen některé z nich. Nevýhodou je samozřejmě to, že si za stejný model v karbonovém provedení – například oproti ocelové verzi – poměrně připlatíte. Hezky je to vidět třeba na nově představeném modelu Tissot PRX T137.907.97.201.00, který je oproti svému ocelovému protějšku přibližně o 40 % dražší.

I přes cenové navýšení budou ale zklamaní ti, co si pod pojmen „hodinky z karbonu“ představí typický vzor známý například ze závodních speciálů. I zde jde o karbonový kompozit, o němž jsem mluvil v části o plastových pouzdrech. Kromě Luminoxu můžete pouzdro z karbonového kompozitu najít i na hodinkách Formex Essence Leggera.

Zlato – bývá členem sbírek

Pouzdra ze zlata nás zákonitě posunou do dražšího segmentu. Pokud pomineme běžně nabízené PVD úpravy, které zajišťují pouze zlatou barvu a zaměříme se na opravdové zlato, je třeba počítat s částkami minimálně ve středních desítkách tisíc Kč. Ne nadarmo se tento prvek řadí do kategorie drahých kovů, jeho cena je totiž podstatně vyšší než již zmiňovaná ocel nebo titan.

Za hlavní výsady zlatých hodinek lze považovat vzhled a určitou míru prestiže, nicméně ani po technické stránce nejsou úplně k zahození. Přestože se jedná o měkčí materiál, který je poměrně snadno náchylný na poškrábání, umí nabídnout skvělou odolnost proti korozi a chemickým reakcím.

Přesto se hodinky vyrobené ze zlata – ať už z klasické, nebo z jeho bílé varianty, nepočítají mezi modely na každodenní použití. Namísto toho nachází zlaté hodinky své místo spíše ve sbírkách – ať už tematicky zaměřených, nebo v těch rodinných, a na zápěstí se dostanou jen v opravdu výjimečných situacích.

Platina – nemá úplně „hodinkové“ vlastnosti

Pokud bychom chtěli vybrat drahý kov, který může svojí exkluzivitou bez problémů konkurovat zlatu, avšak na ruce působí méně výrazně, volba by určitě mohla padnout na platinu. Tento materiál se vzhledem k vysoké pořizovací ceně používá téměř výhradně u hodinek s dražší cenovkou. Obecně vzato se jedná o tvrdý kov, i tak ale není nemožné ho poškrábat. Případní zájemci o hodinky z tohoto materiálu musí však kromě přidané hodnoty v podobě exkluzivity drahého kovu počítat i s vysokou hmotností, která může být oproti klasickým ocelovým časomírám klidně o polovinu vyšší.

Keramika – krásná a prakticky nepoškrabatelná

Postupně si představujeme jeden materiál za druhým a dalo by se říct, že se krok po kroku blížíme k těm více raritním. Jedním z nich je do jisté míry i keramika. Ta vyniká především díky své odolnosti proti poškrábání a relativně nízké hmotnosti. Vedle toho je také ve své podstatě hypoalergenní, což znamená, že ani při delším nošení by neměla způsobit žádné podráždění kůže.

Nejběžnější barvou keramiky je vcelku logicky černá, nicméně najít lze také o něco speciálnější verze bílé, šedé nebo dokonce zelené. Kvůli vyšší křehkosti někdy jen doplňuje některý z kovových materiálů (jak tomu je například u hodinek Boccia Titanium, kde má i své nesporné estetické vlastnosti), nebo ji najdete jako vcelku smysluplnou a velmi odolnou volbu na lunetách potápěčských hodinek.

Další materiály

Shrnutí úplně všech kovů, slitin a směsí, ze kterých lze hodinky vyrobit, by tento článek dost značně natáhlo. Výše jsme si sepsali ty běžnější, ale pro kompletnost si krátce uvedeme i pár materiálů, které jsou k vidění opravdu výjimečně. Pokud byste věděli o nějakých dalších, určitě nás můžete doplnit v komentářové sekci – za což budeme rádi.

• Palladium – velmi drahý a těžký kov šedivě bílé barvy. Pyšní se především solidní odolností proti škrábancům a korozi, ale je dost nákladný na zpracování.
• Dřevo – často používaný materiál v různých odvětvích od stavebnictví po nábytek, avšak u hodinek ho nalezneme jen zřídka.
• Safír – velmi známý pro své široké využití u sklíček, avšak v posledních dekádách je používán v různých barvách i u samotných pouzder. Jedná se však spíše o výsadu luxusních značek, kde najdete i modely se safírovým tahem.
• Quartz TPT – materiál poprvé představený manufakturou Richard Mille v roce 2015. Jde o speciální směs křemenu a karbonu.

Kam dál?

• Pokud vybíráte hodinky a zajímají vás i materiály sklíček, přečtěte si článek Jak vybrat sklíčko hodinek?.
• Zajímají li vás další zajímavé možnosti „navíc“, které na hodinkách mnozí oceňují, projděte si 2 díly miniseriálu Vylepšení a vychytávky hodinek.
• Na tipy na výběr hodinek podle různých témat se inspirujte v rubrice Vyberte mi hodinky.