Horage: Švýcarská manufaktura, která si vlastní cestu vybudovala od nuly

Nedávno jsme vám představili novinku Formex Aria, elegantní švýcarské hodinky, které zaujmou mimo jiné mimořádně tenkým pouzdrem a manufakturním kalibrem FX01 s mikro-rotorem. Právě strojek je jedním z nejzajímavějších prvků celé novinky. Na jeho vývoji se totiž Formex podílel společně se švýcarskou společností Horage a využil přitom její zkušenosti s konstrukcí velmi tenkých mikro-rotorových kalibrů. Pokud jste tedy četli náš předchozí článek o Formex Aria, možná vám v něm jméno Horage utkvělo v paměti.

Formex Aria: Elegantní novinka s ultratenkým manufakturním kalibrem

recenze

Tentokrát se proto podíváme právě na tuto značku. A je dobré říct hned na začátku, že Horage není úplně typickým příkladem švýcarské hodinářské manufaktury. Nemá za sebou několik staletí historie, zakladatelskou legendu z 18. století ani generace hodinářů, kteří by si předávali know-how z otce na syna. Horage je naopak poměrně mladá značka. Její příběh začal teprve v roce 2007.

Přesto dnes vyvíjí vlastní mechanické kalibry, vyrábí komplikované tourbillony, pracuje s mikro-rotory, křemíkovými komponenty, titanem nebo 904L ocelí a zároveň poskytuje své technologické know-how dalším značkám. Její historie je proto mnohem méně příběhem o postupném budování klasické hodinářské tradice a mnohem více příběhem o hledání nezávislosti.

Horage se k vlastnímu manufakturnímu strojku nedostalo proto, že by to byl od začátku vysněný marketingový cíl. Vlastní kalibr se stal nutností. Z nutnosti se postupně stal základ celé značky a z tohoto základu nakonec vyrostl vlastní hodinářský ekosystém.

Proč vůbec Horage vzniklo?

Když se řekne švýcarské hodinářství, jedním z míst, která se člověku vybaví, je Biel/Bienne. Město na severním okraji Bielského jezera patří mezi nejvýznamnější centra švýcarského hodinářského průmyslu a právě zde dnes sídlí také Horage.

Kořeny značky sahají do roku 2007, kdy o vytvoření nové hodinářské značky začali přemýšlet manželé Andreas Felsl a Tzuyu Huang. Pro Tzuyu přitom hodinářský průmysl nebyl ničím novým. Už před vznikem Horage vybudovala v Bielu firmu zaměřenou na OEM sourcing, která spolupracovala s řadou hodinářských značek. Právě tato zkušenost se později ukázala jako důležitá pro pochopení toho, proč se Horage vydalo cestou vlastní výroby.

OEM dodavatel totiž může být velmi úspěšný, ale jeho úspěch je vždy určitým způsobem navázán na úspěch ostatních. Pokud vyrábíte nebo zajišťujete komponenty pro jiné značky, jste zároveň závislí na jejich objednávkách, jejich strategii a jejich dodavatelském řetězci. Felsl a Huang proto hledali cestu, jak vytvořit značku, která bude skutečně samostatná.

➡️ Věděli jste že: OEM (Original Equipment Manufacturer) je výrobce, který vyvíjí nebo vyrábí komponenty či celé produkty pro jinou značku. V případě hodinek může například specializovaný výrobce dodat hotový strojek, který následně nese označení značky zákazníka. Pro menší hodinářské firmy je OEM spolupráce způsobem, jak nabídnout vlastní hodinky bez nutnosti vybudovat kompletní vývoj a výrobu strojků. Právě od tohoto modelu se Horage postupně odklonilo a začalo investovat do vlastního vývoje mechanických kalibrů.

I samotný název přitom ukrývá malý detail. HORAGE vzniklo spojením latinského hora, tedy hodina, a anglického age, tedy věk nebo období. Písmeno H je přitom němé, stejně jako v latinském slově hora. Název se proto vyslovuje přibližně jako „orage“. První roky ale rozhodně nebyly jednoduché. Horage mělo ambici vytvořit vlastní hodinky, současně však vstupovalo do odvětví, ve kterém je nezávislost na dodavatelích mechanických strojků poměrně zásadní otázkou. První odpovědí na tuto otázku bylo Omnium.

Omnium: první hodinky, ještě bez vlastního kalibru

Prvním skutečným modelem Horage bylo Omnium, jehož vývoj začal ještě před veřejným debutem značky a v roce 2009 se hodinky představily na veletrhu Baselworld. Tehdy přitom ještě Horage nemělo vlastní mechanický strojek a Omnium používalo externě dodávaný kalibr. Právě závislost na externích strojcích se nakonec stala jedním z důvodů, proč se zakladatelé rozhodli vydat mnohem náročnější cestou a vyvinout vlastní základní kalibr od nuly.

Na první pohled by na tom nebylo nic neobvyklého. Ani dnes není použití externího strojku ničím, co by automaticky snižovalo kvalitu hodinek. Pro Horage se ale právě tato zkušenost stala zásadním impulzem. Značka si začala uvědomovat, že pokud chce dlouhodobě fungovat jako skutečně nezávislý švýcarský výrobce, nemůže být její budoucnost závislá na dostupnosti strojků od velkých producentů.

Rozhodnutí začít od nuly

Vývoj mechanického strojku patří mezi nejnáročnější úkoly, do kterých se může hodinářská společnost pustit. Nestačí navrhnout mechanismus, který funguje v jednom prototypu. Strojek musí být možné vyrábět opakovaně, jednotlivé komponenty musí mít velmi přesné tolerance, mechanismus musí být spolehlivý, servisovatelný a zároveň dostatečně efektivní.

Horage se proto v roce 2009 rozhodlo dát své dosavadní aktivity do značné míry stranou a soustředit se na vývoj vlastního automatického kalibru. Projekt dostal označení K1. Podle Horage trval samotný vývoj sedm let. Na začátku se na něm podílel Stephen Kussmaul, bývalý inženýr společnosti Eterna, který po přibližně třech letech předal projekt Jonasi Nydeggerovi a Florianu Serexovi. Ti následně dovedli kalibr do produkční podoby.

Zajímavá je i symbolika názvu. K1 odkazuje na horu K1, jeden z nejnáročnějších himálajských vrcholů. Horage tím chtělo vyjádřit, že vývoj vlastního mechanického strojku představuje podobně náročnou výzvu. A nebyla to jen marketingová metafora. Horage na několik let skutečně prakticky zmizelo z trhu. Značka sama tento proces popisuje jako období hibernace. Místo neustálého představování nových hodinek se soustředila na vývoj vlastního mechanismu. Z původní značky hodinek se tak postupně stávala především vývojová a konstrukční firma. Po sedmi letech práce se konečně objevil výsledek.

K1: základ, na kterém stojí dnešní Horage

K1 je dnes možná nejdůležitějším kalibrem v historii Horage. Ne nutně proto, že by byl technologicky nejpokročilejší ze všech strojků značky, ale proto, že na něm Horage postavilo celé své další know-how. Produkční K1 debutoval v roce 2015 a současná verze je podle výrobce již desátou generací tohoto kalibru. Horage jej od začátku navrhovalo jako modulární automatický strojek, který nebude sloužit pouze jednomu konkrétnímu modelu.

Základní rozměry K1 činí 25,6 × 4,95 mm a rezerva chodu dosahuje 65 hodin. Strojek pracuje na frekvenci 3,5 Hz, tedy 25 200 polokmitů za hodinu. Horage u něj využívá také křemíkové komponenty krokového ústrojí a konstrukce je navržena tak, aby umožňovala různé komplikace. Právě modularita je přitom pro pochopení Horage zásadní.

Firma nechtěla vytvořit pouze jeden vlastní strojek a tím celý projekt uzavřít. K1 byl od počátku koncipován jako jakýsi základní stavební kámen. Horage uvádí 18 základních konfigurací a pět hlavních funkčních variant, mezi nimi například malé sekundy, datum, velké datum nebo indikaci rezervy chodu. Pro malou manufakturu je takový přístup velmi praktický. Pokud by každý nový model vyžadoval úplně nový strojek, vývoj by byl extrémně nákladný a časově náročný. Modulární architektura naopak umožňuje využít již vyvinutý základ a podle potřeby jej doplnit o další funkce.

Jonas-K1 a návrat Horage

Rok 2015 nebyl významný pouze dokončením K1. Byl také rokem, kdy se Horage po několikaleté pauze vrátilo na scénu. Nové hodinky dostaly příznačné jméno Jonas-K1, podle Jonase Nydeggera, který sehrál důležitou roli při dokončení vývoje strojku. Horage je uvedlo prostřednictvím Kickstarteru a právě crowdfunding sehrál v návratu značky významnou úlohu. Dnes může být crowdfunding v hodinářství poměrně běžným nástrojem, v té době ale pro Horage představoval způsob, jak obejít část tradičního modelu financování a zároveň se přímo spojit s komunitou zákazníků.

Jonas-K1 se následně vyvinul v model Array, který K1 využíval v konfiguraci s centrální sekundovou ručkou, indikací rezervy chodu a velkým datem. Pro Horage šlo o mnohem víc než jen o uvedení nových hodinek. Po letech vývoje konečně dostalo vlastní mechanický strojek do skutečného produktu a mohlo sledovat, jak se K1 chová v každodenním provozu. Zkušenosti z těchto prvních hodinek byly důležité pro další vývoj.

K1 jako stavebnice: Autark, Solar Wind a Multiply

K1 se postupně objevil také v dalších modelech, například Autark a Solar Wind. Horage tím získávalo prostor ověřovat, jak se jeho základní konstrukce chová v různých typech hodinek a jaké další možnosti modulární architektura nabídne.

Jedním z nejzajímavějších projektů se stal Multiply. U něj se modularita K1 dostala ještě více do popředí. Horage chtělo zákazníkovi nabídnout možnost sestavit si hodinky podle vlastních preferencí. Nešlo tedy pouze o výběr jedné z několika barev, ale o kombinování různých prvků tak, aby mohl vzniknout osobnější výsledek. Multiply se zároveň stal druhým úspěšným Kickstarter projektem Horage. Dnes se může zdát podobný přístup samozřejmý, ale pro Horage měl tehdy ještě jeden důležitý význam. Značka se učila, jak pracovat přímo se zákaznickou komunitou, jak získávat zpětnou vazbu a jak přenášet technickou modularitu strojku do samotného produktu.

To je ostatně jeden z motivů, který se v historii Horage opakuje dodnes. Pokud už jednou vytvoříte technologický základ, snažíte se z něj vytěžit co nejvíce.

Když se z problému stane tourbillon

K1 byl velkým milníkem, ale Horage se jeho vývojem rozhodně nehodlalo zastavit. Naopak. Získané zkušenosti začalo využívat při konstrukci dalších vlastních mechanismů. Jedním z nejvýraznějších se stal tourbillon.

Hodinářská akademie: Průvodce královskými komplikacemi mechanických hodinek

blog.helveti.cz

Původní plán přitom vypadal úplně jinak. Horage chtělo pro své první tourbillonové hodinky využít externí švýcarský tourbillonový strojek a do něj zakomponovat vlastní koncepci křemíkového krokového ústrojí. Jenže dohoda s dodavatelem nakonec nevyšla. Pro běžnou značku by taková situace pravděpodobně znamenala odložení projektu nebo hledání jiného dodavatele. Horage se však rozhodlo pro výrazně odvážnější řešení. Když už mělo objednávky a prototypy připravené, začalo vyvíjet vlastní tourbillonový kalibr K-TOU.

Podle Horage trvalo od prvních konstrukčních návrhů k funkčnímu strojku pouhých osm měsíců. To je u vlastního tourbillonu mimořádně krátká doba, zvlášť když vezmeme v úvahu, že šlo o produkční mechanismus a ne jen o jednorázový prototyp. Vývoj navíc probíhal v době pandemie. Horage tak během několika měsíců vytvořilo další vlastní mechanický základ. Tentokrát ovšem výrazně komplikovanější.

K-TOU: vlastní létající tourbillon

Kalibr K-TOU je ručně natahovaný létající tourbillon. Pracuje na frekvenci 3,5 Hz a jeho nejvýraznější technickou vlastností je velmi dlouhá rezerva chodu. Horage uvádí více než 120 hodin, tedy přibližně pět dní. Zvláštní pozornost přitom věnovalo efektivitě celého mechanismu. Křemíkové krokové ústrojí má podle výrobce výrazně vyšší efektivitu než konvenční řešení a zároveň zde pomáhá nízká hmotnost titanového tourbillonového koše. Ten váží pouze 0,29 g a jeho výška činí 3,9 mm. Celý strojek má rozměry 4,3 × 32 mm.

Samotný tourbillonový koš se skládá ze 43 komponentů. Horage nepoužívá klasickou konstrukci založenou na čepu a ložiskovém kameni, ale stabilní kuličkové ložisko. Výrobce tím sleduje především odolnost a možnost používat hodinky i v běžném životě. Právě v tom se Horage odlišuje od určité části tradičního vnímání tourbillonu. Tourbillon zde nemá být pouze komplikací, kterou majitel obdivuje přes sklíčko a následně ji uloží do trezoru. Horage se naopak snaží konstrukci navrhnout tak, aby hodinky mohly být skutečně nošeny.

Výsledkem se stal Tourbillon 1. Horage jej nabízelo v pouzdře z 904L oceli nebo 18karátového zlata a s voděodolností 100 m (!). Startovní cena činila 7 490 CHF. Značka tím chtěla vytvořit tourbillon, který nebude pouze ukázkou tradiční hodinářské komplikace, ale současně nabídne moderní konstrukci, vysokou rezervu chodu a relativně dostupnou cenovku v rámci světa švýcarských produkčních tourbillonů. A tím se Horage dostalo do další fáze své historie.

K2: když se Horage pustilo do mikro-rotoru

Tentokrát se Horage zaměřilo na jednu z nejzajímavějších konstrukčních cest pro tvorbu tenkých automatických hodinek – mikro-rotor. Klasický automatický rotor je umístěn nad hlavní rovinou strojku. To je praktické z hlediska konstrukce automatického nátahu, ale zároveň rotor přidává určitou výšku. Mikro-rotor je naopak integrován přímo do konstrukce kalibru a zůstává v jeho rovině. Výsledkem může být výrazně tenčí automatický strojek.

Nevýhodou je, že malý rotor má menší moment setrvačnosti. Aby dokázal spolehlivě natahovat hlavní pero, musí být velmi dobře navržený a obvykle je potřeba použít materiál s vysokou hustotou. Horage proto u K2 využívá zlatem pokovený wolframový mikro-rotor. Podle projektu může být použito také jiné drahé kovové řešení.

K2 má průměr 30 mm a existuje ve třech základních výškových konfiguracích – 2,9, 3,3 a 3,6 mm. Právě modularita se zde vrací v ještě propracovanější podobě. Horage uvádí celkem 38 možných variant K2. Nejtenčí 2,9 mm verze je určena například pro jednoduchou konfiguraci se třemi ručkami nebo malou sekundovou ručkou. Verze vysoká 3,3 mm umožňuje přidat kalendář a nejvyšší 3,6 mm konfigurace nabízí prostor pro složitější řešení, včetně GMT, indikace dne a noci, rezervy chodu a kalendáře.

K2 přitom pracuje stejně jako K1 na frekvenci 3,5 Hz a nabízí přibližně 72 hodin rezervy chodu. Horage používá silikonový vlásek, kotvu i krokové kolo a uvádí přesnost na úrovni COSC, tedy -4 až +6 sekund za den. U mikro-rotoru je 72 hodin velmi zajímavá hodnota. Horage uvádí, že díky konstrukci hlavního pera a optimalizaci celého systému se podařilo zvýšit efektivitu nátahu přibližně o 55 % oproti předchozímu řešení. K2 se tak stal přirozeným pokračováním myšlenky, kterou Horage začalo rozvíjet už u K1. Jde o platformu.

Supersede: mikro-rotor jako každodenní nástroj

První významnou kolekcí, která K2 využila, se stal Supersede. Horage zde ukázalo, co může modulární mikro-rotorový kalibr znamenat v praxi. Nešlo o minimalistické společenské hodinky, u kterých by byl mikro-rotor pouze prostředkem k dosažení nízké výšky pouzdra. Supersede jsou naopak sportovněji zaměřené hodinky, které chtějí nabídnout řadu funkcí v relativně kompaktním pouzdře. Ve variantě s K2 vysokou 3,6 mm může strojek nabídnout centrální GMT ručku, indikaci dne a noci, rezervu chodu a kalendář. Právě kombinace mikro-rotoru a těchto funkcí je tím, co činí K2 zajímavým.

Horage zároveň pokračovalo v práci s moderními materiály a vlastními konstrukčními řešeními. Příkladem je mikroregulační systém HMAC, který značka vyvinula pro svůj náramek. Ten umožňuje jemně upravit délku náramku v milimetrových krocích a reaguje tak na poměrně praktický problém, který u mechanických hodinek často zůstává stranou – jak zajistit, aby se hodinky pohodlně nosily během celého dne. Takové detaily možná nejsou tak efektní jako tourbillon nebo mikro-rotor, ale přesně zapadají do filozofie Horage. Pokud považuje určité řešení za nedostatečné, snaží se vyvinout vlastní.

Omnium se vrací s K2

V historii Horage má zvláštní místo také skutečnost, že se k některým modelům vrací opakovaně. Nejlepším příkladem je Omnium. První Omnium bylo představeno v roce 2009, tedy ještě před dokončením K1. Po návratu značky v roce 2015 se model dočkal nové generace s K1 a později následovaly další varianty. V roce 2021, kdy Horage představilo K2, bylo logické pokračovat v této tradici a vybavit Omnium novým mikro-rotorovým kalibrem.

Omnium K2 tak dnes představuje poměrně pěknou ukázku vývoje celé značky. Designově i historicky odkazuje k prvním rokům Horage, ale uvnitř se nachází technologie, ke které se firma propracovala více než desetiletým vývojem. Současná 37mm verze využívá nejtenčí 2,9mm variantu K2, nabízí malou sekundovou ručku a 72 hodinovou rezervu chodu. Horage u ní zároveň používá 904L ocel, tedy materiál, který se v jeho produkci objevil už u předchozích modelů.

Lensman: když hodinářství potká fotografii

Horage ovšem není pouze o vývoji kalibrů. Značka se zároveň snaží hledat témata, která může přenést do samotného designu a funkcí hodinek. Jedním z nejzajímavějších příkladů je Lensman.

Inspirací se stala fotografie a svět mechanických fotoaparátů. A to je prostředí, které má s tradičním hodinářstvím překvapivě mnoho společného. V obou případech jde o mechanickou přesnost, práci s malými komponenty a snahu převést složitou funkci do kompaktního zařízení. Lensman proto nepůsobí jako klasické sportovní hodinky s náhodně přidanou GMT ručkou. Jeho design se snaží připomínat fotografické přístroje a celý koncept je postavený kolem světa fotografování.

U modelu Lensman 2 Exposure jde ještě dál. Jeho luneta funguje jako mechanická pomůcka pro výpočet expozice. Umožňuje pracovat s hodnotami ISO, clonou a světelnými podmínkami a nabídnout tak analogovou připomínku toho, jak se expozice řešila v době, kdy fotograf neměl v hledáčku fotoaparátu automatické měření. Z pohledu dnešního fotografa jde samozřejmě spíše o zábavnou a edukativní funkci než o nezbytný nástroj. A právě v tom je její kouzlo. Lensman totiž není pouze o tom, co hodinky technicky umějí. Je také o tom, jaký příběh vyprávějí.

Když se mikro-rotor spojí s tourbillonem

Po K1, K2 a K-TOU se nabízela otázka, co bude následovat. Horage už mělo vlastní mikro-rotorový kalibr. Mělo také vlastní létající tourbillon. Proč je tedy nespojit?

Výsledkem se stal K-TMR, čtvrtý vlastní základní kalibr značky. Horage na jeho vývoji začalo pracovat s využitím zkušeností z předchozích mechanismů a značná část projektu mohla využít již vyvinuté komponenty. Samotná architektura však byla nová. Vývoj K-TMR trval přibližně 18 měsíců. To je opět výrazně kratší doba, než jakou by člověk očekával od vývoje zcela nového mikro-rotorového tourbillonu. Horage toho mohlo dosáhnout právě proto, že již mělo vybudovanou knihovnu vlastních komponent, výrobních postupů a zkušeností.

K-TMR má výšku 3,6 mm, průměr 30 mm a nabízí přibližně 72 hodin rezervy chodu. Kombinuje mikro-rotor s létajícím tourbillonem a stejně jako K2 využívá silikonové komponenty v krokovém ústrojí (co zde asi řeknou odpůrci Powermaticu :)). Zajímavá je také práce s materiálem mikro-rotoru. V základním provedení je použit wolfram, přičemž Horage nabízí také možnost PT950 platiny. Vyšší hustota platiny přitom umožňuje zvýšit efektivitu automatického nátahu.

Výsledkem se stal model Autark Tourbillon. Název Autark přitom není náhodný. Pochází z německého slova znamenajícího „nezávislý“ nebo „soběstačný“. A těžko by se hledalo lepší jméno pro hodinky, které spojují dva vlastní komplikované kalibry do jediného mechanismu.

Autark Tourbillon: když se technika stává designem

Autark Tourbillon je zajímavý také tím, že technická konstrukce přímo ovlivňuje jeho vzhled. Horage používá vícevrstvou konstrukci pouzdra, titan třídy 5 a kombinaci broušených, leštěných a dalších povrchových úprav. Pouzdro zůstává tenčí než 9 mm, což je vzhledem k přítomnosti tourbillonu a mikro-rotoru poměrně působivé. Zároveň zde platí něco, co je pro Horage typické prakticky od začátku. Design nevzniká odděleně od technologie.

Nejprve nevznikne prázdné pouzdro, do kterého se následně hledá vhodný strojek. Horage naopak často začíná právě u mechanismu. Konstrukce kalibru potom ovlivňuje: tloušťku hodinek, tvar pouzdra, rozmístění otvorů v ciferníku i to, co může zákazník sledovat přes safírové sklíčko. Je to poměrně technický způsob uvažování. U Horage je mechanika součástí designu.

Bubbles: když nestačí přidat nový ciferník

V roce 2026 Horage ukázalo, že ani u Autark Tourbillonu nechce zůstat pouze u změny barev nebo nového materiálu. Představilo Autark Tourbillon Bubbles.

Zajímavost tohoto modelu nespočívá jen v novém vzhledu. Horage zde vytvořilo invertovanou variantu mikro-rotorového tourbillonu K-TMR, označovanou jako K-TMR 2. Změna konstrukce přitom vyžadovala zásahy do systému automatického nátahu, protože obrácení mikro-rotoru mění způsob, jakým se jeho pohyb přenáší do nátahového mechanismu. Současná varianta používá PT950 platinový mikro-rotor, titanový létající tourbillonový koš o hmotnosti 0,29 gramu, 3,6mm kalibr a rezervu chodu 72 hodin. Pouzdro má průměr 39,5 mm a tloušťku pod 9 mm.

Právě Bubbles je dobrým příkladem toho, jak Horage přemýšlí o vývoji. U tradiční značky může nový model znamenat nový ciferník, pouzdro nebo kombinaci materiálů. U Horage může nový model vzniknout proto, že někdo začne přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby se změnila samotná architektura strojku. A to je podstatně náročnější cesta.

Značka hodinek, nebo vývojová manufaktura?

V tomto okamžiku se dostáváme k otázce, co vlastně Horage je. Je to výrobce hodinek? Ano. Je to manufaktura? Ano, alespoň ve smyslu, v jakém Horage samo tento pojem používá pro svůj vývoj a výrobu vlastních kalibrů.

Ale současně je Horage také vývojová a technologická společnost. Její centrála i výrobní zázemí jsou v Bielu/Bienne a podle vlastních údajů má firma vývoj, engineering, sourcing, logistiku, design, produkci a marketing pod vlastní kontrolou, byť na jednotlivých činnostech spolupracují také členové týmu působící mimo Švýcarsko. Kancelář a výrobní centrum jsou navíc od sebe vzdálené jen několik set metrů.

Horage dnes svůj přístup označuje jako Performance Watchmaking. Tento pojem je pro pochopení značky důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Horage se totiž nesnaží být tradiční manufakturou v klasickém slova smyslu. Nechce stavět svou identitu pouze na ručním zdobení, tradičních hodinářských technikách nebo historických komplikacích. Na druhé straně nechce být ani průmyslovým producentem, který nakoupí hotový strojek, pouzdro a ciferník a pouze je sestaví pod vlastním jménem. Snaží se stát mezi těmito světy.

Využívat průmyslové výrobní technologie, moderní materiály a přesné obrábění, ale současně si ponechat kontrolu nad konstrukcí, vývojem, montáží a finálním dokončením vlastních kalibrů. Horage samo tento přístup popisuje jako snahu propojit svět manufacture craftsmanship s průmyslovou výrobou.

Od vlastních hodinek ke spolupráci s Formexem

Když jsem na začátku zmínil model Aria a kalibr FX01, může nyní být jasnější, proč je tato spolupráce zajímavá. Horage totiž není pouze značka, která si vyvinula vlastní strojek pro své hodinky a dál s ním nic nedělá. Její technologie může sloužit jako základ pro další projekt.

V případě Formexu se vychází z konstrukčního základu K2, tedy z velmi tenkého mikro-rotorového kalibru. Formex ale tento základ dále přizpůsobuje vlastním požadavkům a vytváří z něj FX01 pro model Aria. Právě tato možnost ukazuje, jak se původní rozhodnutí Horage z roku 2009 postupně proměnilo. Tehdy šlo v podstatě o jednoduchou otázku: Jak se stát nezávislým, když nechceme být závislí na externích dodavatelích strojků? Odpověď zněla: Vyvineme si vlastní kalibr.

O více než patnáct let později je výsledek podstatně zajímavější. Horage dnes dokáže vytvořit vlastní technologický základ, který může využít nejen pro své vlastní hodinky, ale také při spolupráci s dalšími výrobci. To je velmi odlišná pozice než na začátku.

Moderní švýcarské hodinářství

Horage samozřejmě není značkou pro každého. Pokud někdo hledá hodinky, jejichž design má připomínat kapesní hodinky z 19. století a jejichž příběh se opírá o několik generací rodinné tradice, pravděpodobně ho Horage neosloví.

Její hodinky často působí technicky, někdy až industriálně. Používají moderní materiály, výrazné konstrukční prvky a komplikace, které nejsou vždy na první pohled vidět. Horage navíc velmi často staví celý design kolem samotného strojku.

Horage začalo jako malá nezávislá značka, která používala externí strojek. Postupně si uvědomilo, že pokud chce být skutečně nezávislé, potřebuje vlastní technologický základ. Rozhodlo se proto udělat něco, co může být pro malou hodinářskou firmu téměř sebevražedně náročné: zastavit část své dosavadní činnosti a několik let investovat do vývoje vlastního kalibru.

Má vlastní konstrukční know-how, vlastní kalibry, vlastní výrobní zkušenosti a stále větší portfolio technologií, které může dále rozvíjet nebo využít v nových spolupracích. A právě v tom může být největší síla Horage do budoucna. Ne v tom, kolik dalších hodinek představí. Ale v tom, co dalšího dokáže vytvořit uvnitř těch hodinek.