Hodinářská akademie: Průvodce královskými komplikacemi mechanických hodinek

Úvod

Dnešní příspěvek bude navazovat na jeden z našich předešlých článků, ve kterém jsme se těmto „jednodušším“ komplikacím věnovali trochu dopodrobna. Pokud jste ho ještě nečetli a s hodinkami třeba teprve začínáte, určitě doporučujeme na něj kouknout a pak se vrátit zpět.

Abychom totiž nepsali podruhé o tom samém, zamíříme dnes na úplný vrchol hodinařiny – k takzvaným královským komplikacím, které se od těch běžných liší především mnohem větší složitostí a náročností na výrobu. Hned na úvod je třeba poznamenat, že vzhledem k jejich počtu dnes rozhodně neprobereme vše, ale zaměříme se na ty nejzajímavější (alespoň dle našeho subjektivního výběru).

A co vlastně takový termín „královská komplikace“ znamená? V hodinářské terminologii se s tímto pojmem setkáme u takové funkce, která jde daleko nad rámec běžného zobrazování času, data nebo třeba rezervy chodu. Obecně jde o vymoženost hodinek, která je velmi komplikovaná na navržení, a v zásadě je nutné mít velmi silné zázemí zkušených inženýrů a hodinářů, aby bylo vůbec možné nějaký model s takovou funkcí sestavit. S touto překážkou se pak logicky pojí i cena. Když pomineme některé levnější příklady čínských strojků, které jsou sice prodávány za zlomek těch švýcarských, ale nemají dobrou spolehlivost ani servisovatelnost, v zásadě se bavíme o cenových hladinách minimálně ve stovkách tisíc korun. Proč tomu tak je, se dozvíte u jednotlivých komplikací níže, tak se na ně pojďme podívat.

Tourbillon

Tourbillon (francouzsky „vír“) patentoval geniální Abraham-Louis Breguet v roce 1801. Jeho účelem bylo eliminovat negativní vliv zemské přitažlivosti na přesnost chodu kapesních hodinek, které majitelé nosili vertikálně v kapse vesty. Breguet umístil celé srdce hodinek – setrvačku, vlásek a krok – do drobné klece, která se neustále otáčí (zpravidla jednou za minutu). Tím se polohové odchylky strojku v podstatě průměrovaly a vyrušily.

U moderních náramkových hodinek, kde ruka neustále mění polohu, už tourbillon nemá praktický význam pro přesnost. I tak si ale své místo do některých modelů nachází i nadále, a to především jako symbol určité prestiže a ukázka inženýrských schopností. Vedle „klasického“ tourbillonu rotujícího okolo jedné osy ale můžeme u některých výrobců najít i konstrukční řešení, které jde ještě o několik úrovní dál.

Průkopníkem v tomto segmentu je švýcarská firma Jaeger-LeCoultre, která v roce 2004 představila svůj první gyrotourbillon, tedy tourbillon rotující na více osách. Poslední velký pokrok přitom přišel letos na jaře v podobě modelu Master Hybris Inventiva Gyrotourbillon À Stratosphère ref. Q5306480, který posouvá hranice možného zase o kousek dále díky rotaci na třech osách. A pro zajímavost – jen pouhá konstrukce tourbillonu (ne celého strojku) má 189 součástek a cca 0,75 gramu.

Věčný kalendář (Perpetual Calendar)

Běžné hodinky s datem musíte pětkrát do roka ručně přenastavit, protože strojek nerozlišuje, zda má měsíc 30 nebo 31 dní. O něco lépe je na tom pak roční kalendář, který sice tyto změny umí rozpoznat, nicméně každý rok v únoru je stejně nutné ho korigovat. No a pak zde máme věčný kalendář, který už se řadí mezi královské komplikace. Ten dokáže ukazovat správný rok, měsíc, den v týdnu i datum až do roku 2100. Tehdy bude nutné většinu těchto hodinek ručně přenastavit, protože standardně by mělo jít o přestupný rok, ale podle gregoriánského kalendáře tomu tak nebude (vynechává totiž roky dělitelné 100, které nejsou dělitelné 400). Z hlediska praktičnosti jde určitě o jednu z nejpoužitelnějších komplikací, které na dnešním seznamu najdete. To je dáno především tím, že ostatní „vymoženosti“ nemají v dnešní digitální době již takový význam.

Tak jako tak jde o velmi působivý kus hodinářské práce, který je opět výsadou těch luxusnějších značek (i když nějaké průkopníky z „nižších“ segmentů už bychom našli také). Určitou nadstavbu pak nedávno představila manufaktura IWC se svým modelem Portugieser Eternal Calendar. Strojek uvnitř těchto hodinek si totiž dokáže poradit i s výše zmíněnými výjimkami v kalendáři a díky tomu by měl být schopen přesně běžet minimálně do roku 3999. V praxi je ale zřejmé, že takového stáří se hodinky navzdory své kvalitě asi nedožijí…

Časová rovnice (Equation of Time)

Časová rovnice patří mezi komplikace, se kterými se potkáte velmi zřídka i mezi značkami ze segmentu vysoké hodinařiny. Zobrazuje totiž rozdíl mezi kalendářním a slunečním časem. První zmíněný je náš standardní, který dělí každý den přesně na 24 hodin. Kvůli eliptické dráze Země kolem Slunce a sklonu zemské osy se ale reálný sluneční den v průběhu roku mění a liší se od toho našeho o zhruba -14 až +16 minut.

Hodinky s touto komplikací mají na číselníku buď subciferník s ručičkou ukazující aktuální odchylku (např. +10 minut), nebo mají dvě minutové ručky – jednu pro běžný čas a druhou (často se symbolem slunce), která ukazuje pravý solární čas. Zajímavostí přitom je, že jsou pouze čtyři dny v roce (15. dubna, 14. června, 1. září a 25. prosince), kdy jsou si oba časy naprosto rovny a odchylka je nulová. Pokud bychom hledali konkrétní hodinky, u kterých lze tuto komplikaci najít, jako zajímavý příklad nám poslouží třeba Audemars Piguet Royal Oak 26603. Tato reference navíc kromě probírané časové rovnice disponuje i výše zmíněným věčným kalendářem nebo ukazatelem měsíční fáze. Celkový počet součástek strojku přesahuje 400 komponent, takže je jasné, že ani v tomto případě nejde o úplně jednoduchou konstrukci.

Minutová repetice (Minute Repeater)

V dobách před objevením elektřiny, kdy v noci panovala absolutní tma, čelili lidé zásadnímu problému. V pozdních hodinách bylo v podstatě nemožné přečíst si na svých hodinách čas. Odpovědí na tento problém byla další z královských komplikací, na kterou se v tomto článku podíváme – konkrétně jde o minutovou repetici. Je to mechanismus, který po stisknutí páčky na boku pouzdra mechanicky „přečte“ aktuální čas a pomocí miniaturních kladívek odbije hodiny, čtvrthodiny a minuty do kovových gongů. Hodinky používají dva různé tóny (zpravidla hluboký a vysoký). Hluboké tóny odbíjejí hodiny, kombinace vysokého a hlubokého čtvrthodiny a samostatné vysoké tóny pak slouží pro minuty. Pokud je tedy třeba 4:18, uslyšíte 4 hluboké tóny, 1 dvojtón (pro „posun“ o 15 minut) a 3 vysoké tóny pro jednotlivé minuty.

Přestože vynalezení a uplatnění komplikace jako takové proběhlo už mnohem dříve, první manufakturou, která vyrobila náramkové hodinky s touto funkcí, byla opět značka Audemars Piguet v roce 1892. Pro pozorné čtenáře je ale potřeba dodat, že tyto časomíry se sice daly nosit na zápěstí, ale šlo v zásadě o předělané kapesní hodinky. Značka se každopádně této komplikace drží až dodnes a v její nabídce najdeme hned několik modelů, které tímto mechanismem disponují.

Split-Second Chronograf (Rattrapante)

Obyčejné stopky umí měření času spustit, zastavit a vynulovat. I to je u mechanických hodinek poměrně složitá záležitost, což ostatně dokazuje i fakt, že hodinky s touto komplikací bývají násobně dražší než jejich klasické protějšky. Kromě běžné tříručkové varianty se dvěma tlačítky na její ovládání se čas od času lze setkat i s některými specialitami, kterými je například flyback chronograph (umožňující vyresetování ručičky za chodu), monopusher chronograph (operující jen s jedním tlačítkem) a především pak také split-second chronograf (často označovaný francouzským výrazem rattrapante). Ten pak posouvá hranici technické zdatnosti zase o kousek dál a určitě je na místě ho také zařadit do dnešního seznamu.

Disponuje dvěma vteřinovými ručičkami stopek, které se překrývají a běží jako jedna. Po stisku jednoho z tlačítek se však první ručička zastaví, abyste mohli odečíst mezičas, zatímco ta druhá pokračuje v měření dál. Po dalším stisku první ručička tu druhou bleskově „dožene“ (odtud francouzské rattraper – dohnat) a opět pokračují spolu. Na první pohled se to může zdát jako poměrně nezajímavá funkce navíc, nicméně je potřeba brát v potaz, že všechno je mechanické a analogové, což výrobu takových hodinek výrazně stěžuje. Stejně jako u předchozích komplikací i zde navíc najdeme některé výrobce, kteří se rozhodli posouvat technické hranice ještě o něco dále. V tomto případě jde především o německou značku A. Lange und Söhne, která se svým modelem Triple Split umožňuje rozdělené měření nejen sekund, ale případně také minut a hodin.

Závěr

Když se podíváme na všechny tyhle úchvatné, ale složité časomíry, nabízí se poměrně logická otázka: Je to vůbec v dnešní době potřebné? Odpověď je samozřejmě prostá – vůbec ne. Každý mobilní telefon dnes zvládne všechny zmíněné úkony (klidně i zároveň) a ještě k tomu za zlomek ceny. Bylo by tedy poněkud zvláštní brát hodinky s těmito komplikacemi jako něco vyloženě potřebného. Vzhledem ke své komplexnosti je ale na místě ocenit inženýrské a hodinářské dovednosti lidí, kteří se na jejich tvorbě podílejí.

Jak už zaznělo v úvodu, v tomto příspěvku se nám ani zdaleka nepodařilo pokrýt všechny komplikace, které by se daly zařadit do kategorie „vysoké hodinařiny“. V takovém případě by se totiž nejednalo o blogový článek, ale spíš encyklopedii. Pokud by vás ale napadla nějaká důležitá, která nám v dnešním výčtu chybí, určitě budeme rádi, když se s námi podělíte v komentářové sekci.