Stejně jako Helveti mělo punkové začátky, ze kterých doposud čerpá svojí jiskru, tak si i slovenská skupina Iné Kafe prošla dobou, kterou si dnes už mladší generace nedovede ani představit. Nejenom na to jsme se zeptali Vratko Rohoně z legendární stálice Iné Kafe! A vězte, že přišla řeč i na hodinky 🙂.

▶️ Vzpomenete si na moment, kdy jste slyšel punk-rock a řekl jste si, to je ono, to chci dělat? Případně jméno kapely, která to ve vás zakořenila? 

V.R.: Určite že si to pamätám, bolo to na konci 80./90. rokov v škole. Spolužiak priniesol kazetu Zóny A, a už to išlo. Postupne sme pridávali Davovú psychózu alebo Tři Sestry. Z punkrocku som mal rád hlavne domácu scénu.

▶️ Měli jste ty pravé začátky jak se na punkovou kapelu sluší a patří. Vylepování plakátů, objíždění klubů a ostatní činnosti s tím spojené. Myslíte, že v dnešní době by měla kapela šanci přežít s podobným přístupem, nebo už je to nereálné, díky sociálním sítím a moderním technologiím?

V.R.: Treba vždy využiť všetky možnosti, ktoré má človek k dispozícii ako dať o sebe vedieť. Kedysi sme sociálne siete nemali, tak sme išli s kýblom lepidla, štetkou a plagátmi. Dnes ich decká majú, tak nech ich kľudne využívajú, ale starý dobrý plagát tiež pomôže.

▶️ Pamatujete na dobu kdy skinheads (rozumějte původní skinheads, nikoliv neonazi) a punks drželi pospolu, nebo byla situace na Slovensku odlišná? Z historie lze vyčíst, a pamětníci si pamatují, že tyto skupiny minimálně v začátcích drželi pospolu – měli společný cíl – a to revoltu proti systému. 

V.R.: Pamätám dobre. Bolo pár koncertov v Bratislave, kde dokonca takéto kapely hrali spolu. Vtedy nám to prišlo normálne, až potom sa začali medzi sebou mlátiť. Bol to začiatok 90tok…

▶️ Jak akceptujete dnešní dobu? Bylo jednoduší hrát pro publikum, které si zážitek přišlo doslova užít, nebo hrát v době, kdy si posluchači přijdou hlavně nahrávat videa a fotit a pravý zážitek se tím jakoby vytrácí? Například Jack White netoleruje na svých koncertech mobilní telefony a dle mého je to ve finálním výsledku jen dobře pro diváka, jelikož si v přítomnosti užije atmosféru a neloví pak záběry z telefonu. Nebylo to dříve přeci jen autentičtější?

V.R.: Je to celkom komplexný problém. Minule som hral jednu súkromnú akciu pre cca 30tnikov, len sám s gitarou a všetci vytiahli telefóny a natáčali ma. Popritom tam mali ale 2 kameramanov, ktorí to točili profi. Pritom si spievali. Tak som sa ich spýtal, či si radšej nechcú užiť mágio toho okamžiku, lebo ten sa už opakovať nikdy nebude. Boli pomerne prekvapení, tak na jednu skladbu tie mobily schovali.

Pri ďalšej skladbe som si všimol, že to natáčajú tajne. Tak som sa zasmial, odohral set a išiel do šatne. Celkom so zmiešanými pocitmi. Asi mesiac na to som bol v Bratislave na AC/DC. Keď začali hrať Highway to hell, moja ruka automaticky vytiahla telefón a začal som to nahrávať. Samozrejme, že som to postol na FB.

Na druhý deň som si to uvedomil, že som urobil niečo podobné ako tí ľudia. Že som si zaznamenal niečo, čo je proste pre mňa výnimočné. OK, ja som si zaznamenal možno minútu, celý koncert by sa mi nechcelo natáčať, predsa som chcel ísť aj na pivo a tiež si to proste užiť.

Uzavrel som to tak, že na veľkom koncerte mi to asi nevadí. Keď ideš hrať na súkromnú akciu, kde je 20 ľudí a 15 z nich si to točí, je to asi blbosť… 🙂

A na tvoju otázku, či to je autentické? Sú to ich peniaze, ktoré utratili za vstupenky, takže je iba na nich, ako si ten koncert užijú. Na druhej strane je to dobré aj pre nás, lebo stovky ľudí po koncerte dáva storky, fotky a tak na sociálne siete a povedomie sa šíri. Ale keďže si pamätáme časy, keď to takto nebolo, radšej by som bol, ak by som si mal vybrať, aby to tak ostalo, aby tie zážitky boli autentickejšie.

▶️ Popište našim čtenářům, jak probíhá takový běžný den v životě punkera, jistě jsou zvědaví. Máte nějaké denní rituály, bez kterých se neobejdete?

V.R.: Úplne bežný človek. V týždni riešim veci, na ktoré nie je čas cez víkend, lebo tiež hráme. Takže decká, barák, autá, štúdio, nákupy a hocičo… 

▶️ Punk je ovlivněn mnoha styly, máte i vy rád jiný styl hudby, než punk-rock? 

V.R.: Ja mám rád taký ten kalifornský punk rock, ale rád si vypočujem aj kvalitný poctivý pop, alebo metal. Na metale som vyrastal.

▶️ Sledujete aktuální dění a nové kapely, případně je nějaká taková, která vás v poslední době zaujala? Nebo již nejde nic nového v rámci žánru objevit?

V.R.: Na fesťákoch si sem tam všimnem, že niečo nové sa objavilo. Na mladých kalepách sa mi nepáči, že takmer všetky používajú halfplaybacky. Dokonca niektoré majú aj takú drzosť, že nemajú ani basáka, ale basa im hrá. Takým nepredpovedám dlhú budúcnosť. Poteší ma, ak sa objaví sem tam niečo autentické, bez playbackov.

▶️ Jak jste se dostal k hodinkám? Předpokládám, že moje i vaše generace to měla tak nějak dané – chci vědět kolik je hodin, potřebuju hodinky. A mobilní telefony v té době nebyly. 

V.R.: Moje prvé hodinky mi dal starký – Eterny. Take nejaké z 50. rokov cca… A keďže som Husákovo dieťa, tak som zažil digitálkovú éru. Tých mám aj celkom slušnú zbierku.

▶️ Máte oblíbené značky hodinek, nebo je pro vás důležitější design a značku až tak neřešíte? Vzhledem k tomu, že jste majitel hodinek Biatec, předpokládám, že máte rád hodinky s příběhem. 

V.R.: Dizajn je veľmi dôležitý, ale musí tam byť aj kvalita, príbeh, značka. Mám doma Eterny, Omegy, Breitlingy a tiež nejaké sovietske kúsky. Biatec má niekoľko momentov príbehu, ktoré ma bavia. Plus stále sa považujem za čechoslováka, takže CS edícia bola u mňa jasná vec. Ešte uvažujem nad Kriváňom… 🙂

▶️ Ve vašem případě se nemohu vyhnout tématu letectví. Lidi rádi vytváří škatulky a pak jsou překvapeni, že realita může být jiná. Všichni jistě víme, co si lidé představí pod škatulkou PUNK. Váš příběh mi trochu připomíná Dextera Hollanda (The Offspring), který má doktorát z Molekulární biologie. Byla pro vás výzva skládat letecké zkoušky a přijmout zodpovědnost za životy dalších lidí?

V.R.: Dexter lieta na Cessne CJ a ja som robil výcvik na tom istom simulátore, ako on vo Wichite. Rozdiel bol akurát v tom, že on to lietadlo vlastní a ja som tam bol ako zamestnanec firmy 😁. Inak ešte aj Bruce Dickinson je dopravný pilot, s ním som dokonca aj lietal okruhy v Bratislave na 737. Čo sa týka zodpovednosti a tak, to vtedy tak nevnímate, je to proste automatické. V kokpite aj tak nesedím sám, je to kooperácia posádky. 

▶️ Daly by se letecké hodinky používat v dnešní době k měření, nebo je to již přežitek pro skalní fanoušky? 

V.R.: Čas používame najmä pri tzv. procedurálnom lietaní, čiže meriame si stopkami čas, kedy letíme určitý úsek letu a kedy treba začať točiť. Každé lietadlo stopky má, ale v prípade, že by sa niečo stalo, vieme na to použiť hodinky.  Tiež meriame dobu letu, čas medzi bodmi na trati atď. 

▶️ Přejeme vám krásný zbytek festivalové sezóny a mnoho úspěchů jak v osobním, tak profesionálním životě. Děkuji za rozhovor.

Vratko má od nás hodinky Biatec CS30B – Limitovaná edice 30 let ČR a SR. Tento model je již nenávratně pryč. Pokud vás ale jeho výběr inspiroval, nemusíte zoufat, ještě nám zbývá pár posledních kusů té modré 😉.

• Přečtěte si více o slovenské značce hodinek Biatec: Nová značka: Stane se Biatec znovu králem, tentokrát tím hodinkovým?
• Recenze modelu, který si Vratko Rohoň také vybral: BIATEC CS30B: limitovaná edice ke 30. výročí vzniku ČR a SR