V dnešní době dominují světovému hodinářství dvě hlavní velmoci – Švýcarsko a Japonsko. Německo má sice Glashütte, ve kterém je spousta špičkových manufaktur, ale v oblasti velkosériové produkce běžně dostupných hodinek nefiguruje. Švýcarsko, které je kolébkou hodinářství, si svou pozici udržuje již několik staletí. Japonsko o hodinkářské prvenství začalo usilovat teprve koncem 19. století. Za tímto japonským úspěchem stojí nepochybně firma SEIKO. Pojďme se podívat na její příběh, který je lemován spoustou zajímavých hodinářských milníků, jejichž odkaz se nesmazatelně propsal i do současné produkce. Zde najdete druhý a třetí díl z historie a současnosti značky.

Příběh začal jasnou vizí Kintara Hattoriho

Na začátku všeho byl mladík nebo spíše ještě chlapec, který se ve třinácti letech začal učit technice a obchodu v oblasti hodinářství. Jmenoval se Kintarō Hattori (服部 金太郎) a narodil se roku 1860 v Tokiu do dobře situované obchodnické rodiny. Svá učednická léta strávil u jednoho z nejvýznamnějších obchodníků s hodinkami a hodinami Kobayashi Denjira.

• Již v roce 1881 ve věku 21 let si Hattori založil svůj první podnik ‚K. Hattori & Co.‘ A otevřel si vlastní obchod s hodinkami.
• V roce 1892 vznikla firma Seikosha (精工舎 Seikōsha, doslova „Dům dokonalého řemesla“). Ve 25 letech navázal styky se švýcarskými hodinářskými značkami a začal obchodovat s jejich výrobky. Po několika úspěšných letech, kdy se zabýval prodejem hodinek cizích značek, se rozhodnul, že se pustí do výroby svých vlastních nástěnných hodin.

• V roce 1894 se firma přestěhovala do rohového obchodního domu v Ginze, který je i dnes charakteristický svými věžními hodinami. 

• O rok později, v roce 1895, uvedla Seikosha své první kapesní hodinky Timekeeper. Hattorimu bylo tehdy 35 let, a stejně jako náš Baťa, nečekal na svou příležitost doma, ale odjel se poučit ke špičce svého oboru přímo do Švýcarska. A stejně jako Baťa, využil zde získaných zkušeností a vybavil své dílny západními stroji, aby dosáhl kvality a produktivity švýcarských mistrů. 

• V roce 1899 byla ve firmě Seikosha spuštěna linka na výrobu budíků.

• Okolo roku 1905, Hattori ovládl trh s hodinami a hodinkami nejen v Japonsku, ale také v Shanghaji a Hong Kongu. 

První náramkové hodinky Seiko

I když byly kapesní hodinky stále populárnější než ty náramkové (i zahraničí se importovalo pouze malé množství náramkových hodinek), rozhodl se Hattori být o krok napřed a pustil se na svízelnou cestu vývoje náramkových hodinek. Díky tomu se mu podařilo ještě před začátkem první světové války – v roce 1913, vyrobit a uvést na trh první japonské náramkové hodinky Laurel. Hattorimu bylo v té době 53 let.

Rok 1924 byl pro firmu Seikosha kritický. Velké zemětřesení zničilo ústředí firmy, zároveň během něj shořely všechny továrny. Hattoriho to ale nezlomilo a již v prosinci 1924 uvedl do prodeje nový model hodinek. Šlo o první hodinky, které byly označeny jako SEIKO. Značka, která se brzy stala synonymem pro špičkové zpracování, přesnost, inovace a noblesu, doslova vstala z popela.   

Pozornost pana Hattoriho se ale nezaměřila výhradně na náramkové hodinky. Stranou nezůstávaly ani stále ještě oblíbené kapesní hodinky. O tom svědčí fakt, že v roce 1929 byly kapesní hodinky Seikosha vyhlášeny jako „Oficiální japonské národní železničářské hodinky“. Firma se stala oficiálním dodavatelem těchto časomír. Strojvedoucí si pak často udělali výřez v dřevěné přístrojové desce, do kterého hodinky vložili tak, aby držely i za jízdy, a zároveň byly dobře čitelné.

V roce 1934 přišla firma o svého zakladatele. Kintarō Hattori zemřel v Tokiu ve věku 73 let. Nebyl pouze klíčovou osobností japonského hodinářského průmyslu, ale také významnou a společensky činnou osobou. Mimo jiné byl například stálým členem rady japonského Červeného kříže.

Systém Diashock

V roce 1958 vyvinulo SEIKO systém Diashock, který slouží jako ochrana proti nárazům. Zvýšení odolnosti hodinek bylo na místě, protože když došlo k jejich většímu otřesu (například při pádu na zem), došlo velmi často k poškození čepu setrvačky.

Tento ochranný díl má velmi malý průměr, dokonce i na poměry dílů hodinového strojku. Jeho průměr 0,07 až 0,08 mm se blíží rozměru lidského vlasu. Pozornost konstruktérů se tedy zaměřila na ochranu tohoto choulostivého komponentu. Kromě zvýšení odolnosti proti nárazům Diashock snižoval tření a zajistil optimální amplitudu setrvačky.

Kouzelné vahadlo

Rok 1959 u SEIKO uvedlo první náramkové hodinky s automatickým nátahem, vybavené inovací „magic lever“ (kouzelné vahadlo). Šlo o model Gyro Marvel. Impulsem k vývoji  tohoto zařízení byla snaha o zvýšení efektivity automatického nátahu. Nutno dodat, že v porovnání se švýcarským systémem řešení stejného problému, je ten kouzelný japonský při stejné efektivitě daleko jednodušší, a tedy elegantnější. Hezký popis systému je k vidění na videu níže.

Grand Seiko

V roce 1960 se zrodila prémiová řada GRAND SEIKO. Vysoko v horách, v prefektuře Nagano, se sešel tým nejzkušenějších a nejšikovnějších hodinářů, kterým byl svěřen úkol vytvořit nejlepší možné hodinky. GRAND SEIKO bylo jinými slovy vytvořeno k tomu, aby reprezentovalo vrchol schopností firmy SEIKO v oblasti mechanických hodinek – špičku v přesnosti, čitelnosti a spolehlivosti.

Časomíra Tokijské olympiády

SEIKO v roce 1964 zajišťovalo oficiální časomírou na olympiádě v Tokiu. Celkem bylo dodáno 1 278 kusů časoměřičů. Při testování dvou stopek byl po hodině stopování naměřen rozdíl méně než 1/10 sekundy. Ve stejném roce SEIKO uvedlo první náramkové hodinky s chronografem, jejichž strojek byl vybaven sloupkovým kolem (column wheel).

První japonské potápky

Pouhý rok na to (1965) SEIKO proniklo i do mořských hlubin, protože vyrobilo první japonské hodinky určené pro potápěče. Hodinky byly primárně navrženy pro použití na osmé japonské antarktické výzkumné expedici. Vodotěsnost hodinek byla na tehdejší dobu velmi dobrá, 150 metrů.

Soutěž chronometrů v Neuchatel

Od roku 1963 se SEIKO pravidelně účastnilo soutěže chronometrů v laboratoři Neuchatel. V roce 1967 se firmě podařilo dosáhnout špičkového výsledku – druhého a třetího místa.

Speedtimery s automatickým nátahem

V roce 1969 SEIKO uvedlo kalibr 6139, což byl první strojek s automatickým nátahem, který byl vybaven vertikální spojkou i sloupkovým kolem.

Tímto milníkem ukončíme první díl, kdy SEIKO bylo silným inovátorem, ale pořád to ještě byla pouze jedna z mnoha značek, která svými inovacemi přispívala pouze dílčím způsobem. V příštím díle se podíváme na to, jak SEIKO svět hodinařiny a hodinkařiny zcela změnilo a zaujalo v něm jednu z vůdčích rolí.

Text: Vít Černý

Fotografie: Seiko, Wikipedie a Helveti

Skok do současnosti

Jestli vám historické modely na obrázcích přišly povědomé, máte cvičené oko a nejspíš patříte mezi příznivce značky Seiko. V následující galerii najdete pro porovnání aktuální nabídku Seika, která nejen svým vzhledem odkazuje na revoluční historické modely hodinek.

Kompletní sérii článků o historii hodinek Seiko najdete na odkazech:

• SEIKO 1. díl – zrození hodinářského giganta v zemi vycházejícího slunce
• SEIKO 2. díl – 25. prosinec 1969 den zúčtování se švýcarským hodinářským průmyslem
• SEIKO 3. díl – Co nabízí aktuální modelové řady