Proč pomáháme Lékařům bez hranic?

Když jsme v Helveti vybírali, komu bychom mohli finančním příspěvkem pomoci v dobročinných oblastech, našli jsme desítky různých organizací a jenom pročtení jejich mise, způsobu fungování a absolvovaných projektů nám dalo docela zabrat. Nakonec jsme ale vybrali.

Lékaři bez hranic / Médecins Sans Frontières jsou mezinárodní humanitární organizace, která poskytuje odbornou zdravotnickou pomoc lidem v ohrožení a v případě krizí.

A proč jsme zvolili právě tuto organizaci?

  • Stojí za ní lidé, kterým důvěřujeme.
  • Věříme, že peníze se zde využívají maximálně efektivně.
  • Informují pravdivě o děních v zasažených destinacích.

Podpořte Lékaře bez hranic společně s námi. Darujte pár korun a pomozte v jejich práci.

Chcete-li si přečíst více o práci Lékařů bez hranic, tak můžeme doporučit například články od Tomáše Šebka. Jenom krátký výtah z jeho článku Tomáš Šebek: Půlnoční trepanace lebky

„.. Než stačím dopsat operační protokol, naváží postřeleného pacienta. Vstřel z pistole přichází z pravého podžebří a ústí vlevo vepředu na hrudníku. To bude průser, další játra. Protože Samsoor zahájil na vedlejším sále boj s otevřenou zlomeninou stehna, budu to tentokrát dělat už jenom v jednom. Sám se sebou. Je půl dvanácté v noci.

Nemilosrdně to znovu beru středem a hned na to vpravo pod žebry. Díra v játrech jako kráva, znovu skoro vejpůl, decilitry tmavé krve v břiše. Tu první operaci beru jako cvičení a průzkum bojem, a tak tam tentokrát rovnou nastrkám desítky roušek pod a za játra a krásnou ostrou a největší kožní jehlou, co tady mám, štupuju kolem dokola, abych spojil levý lalok s pravým. Normálně je na to taková speciální jehla, většinou pracují tři chirurgové společně a celé to trvá hodiny…

Játra mám sešitá za dvacet minut. Levou rukou si zvedám hrudník a zároveň odsávám, pravou šiju a nový steh si nahazuju na játra položenou jehlou. Levá ruka mého zdravotního bratra drží játra dál od bránice a pravou rukou mi střihá. Jde to. Všechno jde. Dokonce mám tentokrát v operačním poli luxusní přehled. A nebojím se. Stala se z toho rutina.

Pokračuju v rekognoskování terénu. Máme tu žaludek rozetnutý vedví. Dělám B1 anastomózu. Prostě ty mrtvé části uříznu a živé části sešiju k sobě. Pak ještě pozastavím krvácení ze střevních závěsů. Slezina to neodnesla a střeva rovněž ne. Za hodinu je po boji. Když si myju lokty zbrocené krví, přichází smířeně anesteziolog Sergio, že je na pohotovosti bodné poranění břicha. Je jedna v noci. Celou dobu je tu Sergio se mnou.

Když dorazím na pohotovost, jsou tam už pobodaní dva…

Končíme v půl třetí ráno. Do nemocnice jsem přišel ráno v 7:45. Od té doby nic k jídlu, nic k pití, žádná moč…“

Takoví lidé si zaslouží náš zájem, podporu a poděkování! Více o naší snaze pomáhat se dočtete na www.helveti.cz/podporujeme.

Příspěvek byl publikován v rubrice Ze zákulisí a jeho autorem je Jiří Štencek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.
Rádi si čtete naše články? Navštivte také náš e-shop s hodinkami.
Přihlaste se k odběru novinek:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *