Přinášíme vám druhý článek, který nám byl zaslán v rámci soutěže Wenger.
Jedná se o článek našeho zákazníka Jakuba Kohoutka, a tyká se hodinek Victorinox Swiss Army I.N.O.X., zakoupených u nás. Brzy se můžete také těšit na další soutěž.
Své první Švýcarské hodinky Swatch jsem si koupil v roce 2008 v Anglii, kde jsem byl na brigádě o velkých prázdninách. Chodil jsem se na ně dívat pravidelně a i přesto, že tehdy stály jenom 85 liber (asi 2670 Kč – pozn. red.), musel jsem si chvilku počkat, než se mi sejdou finance. Bydlení i jídlo mě vycházelo na hodně peněz a taky jsem si chtěl domů nějaké peníze dovézt, tak mi chvíli trvalo, než jsem se rozhoupal a koupil si je. Dnes si jen matně vzpomínám, jak tehdy ty hodinky vypadaly, protože mi je asi o dva roky později někdo ukradl společně s mobilním telefonem ze šatny na volejbale. Byly to obyčejné quartzové hodinky s bílým koženým páskem a nějakými kamínky jako ozdoba. Ale tehdy jsem na ně byl velmi pyšný.
U druhých hodinek jsem vlastně bez velkého přemýšlení věděl, že to musí být zase Švýcarské hodinky a Swatch jsem si asi tak nějak oblíbil, takže jsem si koupil další. I když dnes bych to přirovnal spíše ke své lenosti se více zajímat o to, jaké jsou jiné možnosti na trhu. Hodinky si byly svou vizáží velmi podobné, ale už nepůsobily tolik výstředně. Pásek měly černý kožený, měly komplikaci chronografu i data, ale sklíčko vypouklé a z neodolného materiálu. Proto jsem je měl pořád někde odřené a po nějaké době nošení vypadaly hodně opotřebovaně. Nicméně mám je doma pořád v šuplíku jako památku, kterou už asi nosit nebudu, protože z neznámého důvodu prostě přestaly jít.
Byl jsem tedy zase po několika letech bez hodinek. Možná i proto ze zoufalství jsem si koupil v mezičase jakési neznačkové hodinky s cenou pod tisíc korun. Neměly žádné komplikace a vlastně díky povrchové úpravě, která se hned ošoupala, jsem je velmi brzy zase dal pryč. Zkrátka to tak asi mělo být. Proto jsem si tehdy řekl, že si pořídím hodinky, které budu mít rád, které se mi budou líbit, něco vydrží a taky je budu mít už na hodně dlouho. Aby byly takové, co mi budou sedět jak „prdel na hrnec“. Začal jsem tedy šetřit. Byl jsem po škole ve své „první“ oficiální práci, platil jsem si nájem a společensky žil. Naplánoval jsem si tedy dávat do obálky ve stole každý měsíc 700 korun. Pokaždé jsem se proto těšil, kdy mi konečně přijde výplata, abych tam zase přidal další část.
No a když už jsem měl našetřeno několik tisíc, začal jsem vyhledávat takové hodinky, které se mi budou líbit. Srovnával jsem je mezi sebou a dozvídal se o nich víc a víc. Třeba jak je parádní mít safírové sklíčko oproti obyčejnému, nebo plastovému. Nebo jakou životnost má kožený pásek oproti jinému materiálu při namáhání, kterému jej vystavuji. Nebo třeba to, že existuje na hodinky nějaká záruka a že lepší firmy si za svými hodinkami stojí a chtějí dokázat, že třeba s 5 letou zárukou se není čeho bát. Objevil jsem tehdy krásné hodinky v military stylu od Luminoxu. Měly zelený nylonový pásek, luminiscenční prvky s dlouho trvající a vysokou svítivostí. Byly parádní, ale nebyly do všestranného použití. Byly do lesa, nebo na tábor s dětmi, na vycházky do přírody, ale do práce se mi moc nehodily. Nicméně jsem u nich na chvíli zaparkoval s přesvědčením, že si je koupím.
Jenže, o nějaký měsíc později, kdy jsem je už chtěl kupovat, jsem byl v Praze a za výlohou nějakého obchodu byly úplně nové hodinky Victorinox I.N.O.X. a to byla láska na první pohled. Hned jsem tehdy přemluvil manželku, že se jdeme podívat do obchodu a tyhle hodinky si prohlédneme. Pán mi je vytáhl z výlohy, abych si je vyzkoušel. Na ruce se mi moc líbily. Tehdy jsem si je nekoupil, protože byly dražší, než ty Luminoxy asi o celou třetinu. Ale prostě věděl jsem, že takové hodinky hledám. Doma jsem začal googlit a zjistil jsem, že jsou to velmi odolné hodinky, na kterých byly dělány ke 130. výročí značky Victorinox různé testy jejich výdrže. Tak jsem se díval na videa, jak je sestřelují lukem z asi 10 metrové výšky nad betonovou podlahou, jak je přejíždí buldozerem, jak je mrazí do ledu, jak je poté rozmrazují plamenometem, jak je vozí na ližině v bobech a spoustu dalších zatěžkávacích zkoušek. A navíc je k nim ještě krytka, aby se nepoškrábaly v přírodě při hrubším zacházení.
Našel jsem si je na eshopu Helveti.cz a při příští návštěvě Prahy jsem s manželkou navštívil jejich kamennou prodejnu a s hodinkami jsem odešel už na ruce.
Od té doby uplynuly téměř 4 roky denního nošení, a přesto mi slouží stejně, jako bych je koupil nedávno. Vypadají pořád dobře a nemusel jsem s nimi dělat žádný servis, ani měnit baterii. Odolný řemínek nemá žádné viditelné opotřebení, jen snad pár škrábanců na kovové lunetě, když jsem s nimi zavadil o zárubeň dveří. V zimě se se mnou chodí koupat do ledové vody, kdy sekáme díru do ledu, v létě jsou se mnou na horách, u vody, v práci a po celý rok mi dělají společnost při různých příležitostech včetně všech plesů.
Jsou to přesně ty hodinky, které jsem si měl koupit.
Autor: Jakub Kohoutek
Tento článek byl napsán v rámci naší soutěže. Chcete se také ucházet o hodnotné ceny? Sledujte naše sociální sítě (Facebook, Instagram, Youtube) abyste o soutěžích věděli jako první!