Pro dnešní recenzi jsem si pro vás vybral jeden zajímavý počin od značky Bulova, která byla založená roku 1875 českým rodákem Josefem Bulovou. Není proto překvapením, že za tolik let své existence má takhle manufakturní značka na kontě spoustu úžasných modelů, které nadchnou nejednoho milovníka hodinářských pokladů. A jedním takovým příkladem je model Bulova MIL-SHIPS 98A266, který byl takovým zapomenutým kouskem, ovšem poměrně nedávno (a s velkou parádou) byl poprvé představen světu a nutno podotknout, že s velkým úspěchem. Proč? to už prozradí právě tahle recenze.

Obsah recenze

Šuplíkové hodinky

Je to lety vyzkoušené tvrzení – v jednoduchosti je krása, a pokud vezmu v potaz, že na stole před sebou mám tentokrát vojenské hodinky, je to i důležitá vlastnost, dokonce snad i nejdůležitější. Hodinky používané armádou musí být odolné, přesné, mít odpovídající vodotěsnost, luminiscenci a také musí být dostatečně jednoduché, aby se mohl čas rychle a jasně odečítat. Toto zadání určitě dostala i značka Bulova, když připravovala model Mil-Ships-W-2181 v roce 1957 dle zadání U.S. Navy. Hodinky v rámci testování obstály, splnily všechny parametry zadané americkou armádou s výtkou, ale do produkce a ani k vojákům se dále nedostaly. Jestli to bylo díky některým připomínkám armádních činitelů a rozhodnutí Bulovy, že nemá cenu investovat dále do vývoje, nebo díky faktu, že do produkce dorazil bateriový model accutron, to zůstane pro mě záhadou. Vše tedy zůstalo u 12 prototypů, o kterých se ví, že existovaly. Projekt putoval do šuplíku na hodně dlouho. Teprve až minulý rok je Bulova zařadila do své produkce v rámci své řady Archive Series, ve které prezentuje své legendární nebo technologicky průlomové modely.

Jaký byl můj první dojem?

Rukama už mi prošlo opravdu hodně hodinek, ale tyhle jsou na první pohled jiné. A nemyslím to rozhodně hanlivě, naopak. Je super, že i v dnešní době, kdy se recyklují slavné reference nebo se kopírují výrobci sami mezi sebou, spatří světlo světa netradiční model. Takový je svět hodinařiny a málo výrobců dokáže přijít s něčím opravdu novým. Nicméně v případě modelu Mil-Ships-W-2181 se Bulova trefila do černého. Jasně, nejsou to hodinky pro každého, ale myslím si, že si najdou spoustu svých fanoušků. Vezmu to hezky postupně podle toho, co poutalo moji pozornost. Dneska to bude recenze naruby – od detailů k celku.

Řemen co je vážně řemínkem

Ve světě řemenů nebo náramků nejčastěji v šířkách mezi 18-20 mm tenhle působí jak z jiného světa. Se svojí šířkou 16 mm (šestnáct, čtete správně) působí velmi subtilně až tence. Na ruce to je pak paráda, když vám tmavě modrý, jemně splétaný nylonový řemínek obepne zápěstí tak, že to tom moc nevíte. Tahle velterová šířka udrží i hodinky o průměru 41 mm. Dírky na řemenu jsou navíc opatřeny koženým pruhem, aby zde byl materiál odolnější a vydržel trochu toho hrubšího zacházení. Nejde ani o klasický řemen, ale o tzv. single pass nato strap neboli jednoduchý nato řemen, co se prostě provleče mezi stěžejkami a pouzdrem. Jednoduché, funkční a díky použité šířce originální řešení. Horší to bude se sháněním alternativ, protože v této velikosti jich zřejmě moc nebude. Věřím ale, že Bulova si to uvědomuje a nabízí i náhradní nato řemínky k těmto hodinkám – aktuálně je k mání tato modrá varianta a nebo černá.

Sklo jako kopeček zmrzliny

Dvojitě klenuté safírové sklo s antireflexem narostlo hezky do své výšky. Vyčnívá 4 mm nad úroveň lunety, dokáže pohltit hodně světla (a také odlesků) a překvapivě je ciferník dobře čitelný i přes tento velmi vypouklý tvar. Nevšední zaoblení skla, kterého si ovšem všimnete pouze z profilu, se k hodinkám hodí. Je to takový malý kopeček zmrzliny a líbí se mi to. Okolo skla je pak decentní luneta vhodná pro potápěče – nic víc, nic méně. Důležitý bod má luminiscence. Zajímavostí lunety je pak způsob jejího otáčení. Má totiž pojistku, která brání nechtěnému pootočení a pro nastavení je tak nutné ji stisknout směrem k pouzdru – poté je otočná oběma směry. Drobnost, pohyb navíc, ale o to je to příjemnější, pokud to není ve světě hodinařiny tak běžné. Mně to vystačilo na pár minut hraní.

Papír na ciferníku?

Ciferník hodinek je pak stejně jednoduchý a účelný jako celé hodinky. Je plochý, bez textury, vystouplých indexů a zbytečných textů. Je prostě účelný a slouží k tomu jedinému – pomoci správně odečítat čas. Chybí zde i novodobé logo Bulovy, zde je model věrný svému prototypu a je tak vyvedeno pouze textem. Co zde ale zaujme, je záhadný proužek na pozici šest. Jde o indikátor vlhkosti, kdyby náhodou voděodolnost hodinek dimenzovaná až na 200 m selhala. A ano, opravdu jde o kousek papíru 🙂 Ručičky ukazatele času jsou asi to jediné, co se mi k designu hodinek nehodí. Jejich tvar mi nekoresponduje s jejich armádním stylem. Jsou hodně zdobné, zejména pak ta hodinová. Po chvíli pátrání jsem zjistil, kde je asi ten prapůvod. V době vzniku prototypu hodinek byl tenhle set ručiček zcela běžný a buď Bulova nechtěla vymýšlet nic nového nebo už mě nenapadá jiný důvod. Každopádně tento model zůstal věrný i těmto tvarům a dokážu si představit dva tábory designerů z manufaktury, jak se hádají, které ručičky tam dát. Věrnost předloze vyhrála, jestli to je dobře nebo špatně, je už věc vkusu. Za mě bych volil jednodušší a přímočařejší tvar, ale zase chápu význam odkazu na první prototypy. Zkrátka se to ve mě bije.

Spolehlivý pracant uvnitř

Uvnitř zase bije strojek od japonské Miyoty ve verzi 82S0. Automatický stroj s možností ručního nátahu a funkcí zastavení vteřinovky nabízí rezervu chodu na tradiční hodnotě lehce přes 40 h, přesněji 42 hodin. Funguje solidně, přesný je tak přijatelně. Jde o nižší řadu kalibru, který ale zase své uživatele odmění solidní životností, malými náklady na servis a spolehlivostí. Samotný kalibr je schovaný za šroubovacím dýnkem se siluetou staré potápěčské helmy a odkazem na fakt, že jde o hodinky vyrobené dle prototypu z rocku 1957.

Pískovaný povrch sem patří

Pouzdro hodinek je provedeno z ušlechtilé oceli a povrchově zpracované metodou pískování, která jim dodá punc armádních hodinek – nikde se nic neleskne, nejsou vidět žádné vlásečnice. Ze stejného materiálu je vyrobena i šroubovací korunka s decentním nápisem Bulova, z mého pohledu by mohla být nepatrně větší pro lepší úchop. Aby vše dokonale ladilo, stupnice lunety je také vyvedená v matné povrchové úpravě. Nožky hodinek mají po vzoru správných potápek místo pro uchycení stěžejek provrtané po celé délce – jejich výměna je tak jednodušší.

Závěrečný apel

Bulově se povedl doslova husarský kousek – přijít na trh s hodinkami, co vypadají jako vintage, ale přitom se neodkazují na žádný model z historie, který by se dostal do produkce. Na světě tak jsou vlastně první vintážní hodinky, které jsou zcela nové, nikdy neuvedené na trh a přesto na mě už z dálky doslova křičí, že se současnými trendy mají fakt málo společného. Jelikož já vintážní hodinky sbírám, tohle mi udělal radost a jsem rád, že jsem si je mohl vyzkoušet. Jsou to netradiční hodinky, co ale dávají smysl a nesou jasný odkaz svého dříve ne příliš úspěšného prototypu. Všechno k sobě pasuje, nic nebylo podřízeno soudobému diktátu trendů nebo materiálů. Jsou to svébytné hodinky, co zároveň ukazují ostatním možnou cestu, jak dostat na trh modely, co byly doposud uschované – možná na chvíli a možná na věky. Je to hozená rukavice ostatním manufakturám, aby pořádně prohrábly své archivy a našly zajímavé kusy ze své historie a dali jim šanci ukázat se hodinkovým nadšencům. Já jsem jednoznačně pro a apeluji na všechny ostatní – pojďte do toho, nebojte se a ukažte, co se skrývá ve vašich šuplících.

Doplnění: model se vyráběl také jako Swiss made 1000ks limitovaná edice s označením Bulova 98A265.

Raději byste si o hodinkách něco poslechli?

Těšíme se, že vám uděláme radost nejen novými hodinkami, ale i povídáním o nich. Najdete nás na Spotify, Apple, Youtube, Amazon a Castbox.fm. Máte-li tip na téma, které vás zajímá, nechte nám vzkaz v komentářích, rádi ho zpracujeme. A jak často budeme publikovat? Prozatím se můžete těšit na přibližně 3 nové díly do měsíce.