Kompletní průvodce všemi typy strojků

Ve světě, kde nám přesnou část dne zvládne ukázat každý telefon, počítač nebo třeba palubní deska v autě, se hodinky staly něčím víc než jen ukazatelem času. Jsou šperkem, módním doplňkem a do značné míry i vyjádřením stylu a osobnosti. Jejich praktické využití je ale stále důležité, a proto je také velmi podstatné, aby si každý uměl vybrat i ten správný strojek, který takové hodinky pohání. Na výběr je jich dnes už celá řada, přičemž každý z nich dokáže nabídnout něco trochu jiného.

Co dnes pohání moderní hodinky?

Quartzové strojky

Začněme tím nejrozšířenějším typem, který zároveň patří mezi nejmladší. Když se v roce 1969 objevily první quartzové hodinky Seiko Astron, způsobily v hodinářském světě zemětřesení. Takzvaná „quartzová krize“ v následující dekádě téměř položila tradiční švýcarskou hodinářinu. Proč? Protože quartz byl (a je) neuvěřitelně přesný, levný na výrobu a odolný.

Jeho základem je baterie, která posílá elektrický proud do malého křemenného krystalu (quartz). Tento krystal má úžasnou vlastnost – když jím prochází elektřina, začne vibrovat s naprosto přesnou a stabilní frekvencí, konkrétně 32 768× za sekundu. Integrovaný obvod pak tyto vibrace „zpracuje“ a posílá je do krokového motorku. Ten následně pootočí ozubeným soukolím, což způsobí onen charakteristický „skok“ vteřinové ručičky o jednu sekundu.

I když je základní princip stejný, quartzové strojky si pro účel tohoto článku rozdělíme na několik kategorií.

1. Klasický bateriový quartz

Prvním druhem quartzového strojku je ten nejobyčejnější bez přidaných vymožeností (tím nemám na mysli komplikace). Do této skupiny bychom mohli zařadit běžné kalibry jako třeba Ronda 5030D nebo Miyota 2035. Hodinky mají baterii (obvykle knoflíkovou), která vydrží napájet strojek zpravidla v rozmezí 2–4 let. Setkat se ale můžeme i s výrazně delší dobou, například u některých digitálek od Casia.

Mezi hlavní výhody quartzových strojků patří velmi dobrá přesnost (typicky v rozmezí 10–20 vteřin/měsíc), vysoká odolnost vůči nárazům, nízká cena a prakticky nulové nároky na servis kromě výměny baterie.

Nevýhod bychom ale také pár našli. Z pohledu mnoha hodinkových nadšenců jim chybí „duše“ a řemeslná tradice, kterou bychom našli u mechanik. Vteřinová ručička, která skáče po sekundách a často se netrefuje přesně na minutové indexy, není pro každého tak elegantní jako plynulý pohyb ladičkových nebo spring-drive kalibrů, o kterých se ještě budeme bavit.

No a v neposlední řadě samozřejmě přichází do hry i nutnost pravidelné výměny baterie a fakt, že servis tyto strojky sice téměř nevyžadují, ale jakmile doslouží, je nutné celý kalibr vyměnit. Často totiž není možné nebo rentabilní opravit jeho jednotlivé části.

2. Mecaquartz

Jednou specifickou, ale velmi zajímavou podkategorií, se kterou se setkáte primárně u chronografů, je tzv. Mecaquartz (odvozeno od spojení mechanical-quartz). Některé milovníky tradičních hodinek odrazují běžné quartzové chronografy tím, že centrální vteřinová ručička stopek skáče po jedné sekundě a často se ani netrefuje přímo na index. A právě tento problém řeší tyto hybridní kalibry, pro které je asi nejznámější japonský výrobce Seiko se svými řadami VK-.

Základem pro měření času je klasický quartzový modul napájený baterií. Přesnost a nízké náklady na údržbu jsou tedy v podstatě zaručeny. Nadstavbu pro stopky však tvoří mechanický modul, který po spuštění zajišťuje plynulejší chod velké vteřinové ručičky zobrazující měření stopek – nejčastěji se setkáme s 5 pohyby za vteřinu. Na první pohled pak hodinky při měření stopkami vypadají jako kdyby byly opravdu mechanické. Navíc po vyresetování se velká ručička vrací zpět na pozici 12. hodiny okamžitě díky mechanickému kladívku a neobjíždí celý číselník.

3. Solární pohon

Velmi praktickým vylepšením klasického quartzu je možnost solárního dobíjení. Hodinky mají pod číselníkem (někdy i rovnou pod sklíčkem) solární článek, který přeměňuje jakékoliv světlo – nejen sluneční, ale i umělé – na elektrickou energii. Ta se následně ukládá do speciálního dobíjecího akumulátoru, který je ve tmě schopen udržet chod hodinek přibližně 6 měsíců.

Vedle všech pozitiv, která nabízí klasický quartz, navíc odpadá starost s výměnou baterie. Moderní solární hodinky vydrží při pravidelném kontaktu se světlem na jeden akumulátor běžet klidně 15 let, což z nich dělá praktické a ekologické řešení.

Určitou nevýhodou je, že i přes svou delší životnost je nutné akumulátor jednou za čas vyměnit. Jakmile tato chvíle přijde, jde o podstatně dražší záležitost než u běžných baterií – v dnešních cenách nejčastěji v rozmezí 1 000–1 500 Kč. Vzhledem k nízké frekvenci výměn se to ale i tak vyplatí.

4. Rádiem nebo GPS řízené strojky

Moderní „rádiáky“ a „GPSky“ jsou dalším typem vymoženosti, kterou můžeme u některých bateriových hodinek najít. Jde stále o quartzové strojky (často zároveň i solárně napájené), které jsou ale vybaveny přijímačem signálu.

• Rádiem řízené (Radio-Controlled) automaticky přijímají signál z pozemních vysílačů atomových hodin (v Evropě je to nejčastěji signál DCF77 z Německa). Zpravidla jednou denně se tak samy seřídí na naprosto přesný čas.

• GPS řízené strojky jdou ještě dál. Přijímají signál přímo z družic globálního polohového systému. Nejenže si seřídí čas s atomovou přesností, ale také automaticky rozpoznají, ve kterém časovém pásmu se nacházíte, a podle toho se přizpůsobí. Jejich pokrytí je v podstatě 100 %, zatímco rádiové strojky jsou schopné přijímat signál pouze v Číně, Japonsku, Evropě a Severní Americe.

Určitými nevýhodami těchto kalibrů může být vyšší cena společně s většími rozměry pouzdra hodinek. To je dáno tím, že strojky s těmito přijímači zkrátka potřebují větší prostor.

Mechanické strojky

Od klasických bateriových hodinek se přesouváme k tradičnějším mechanikám. A právě zde začíná pro spoustu lidí ta pravá vášeň. Tyto typy strojků totiž nepotřebují žádnou baterii ani elektroniku.

Uvnitř najdeme „pouze“ desítky až stovky drobných, precizně vyrobených součástek (pružinek, ozubených kol, můstků a mnoha dalších), které společně pracují v dokonalé harmonii. Mezi nejrozšířenější modely patří zajisté švýcarská ETA 2824, případně její obdoba v podobě Sellity SW200. Tyto kalibry jsou mezi námi už dekády a pohání velkou část hodinek nižšího a středního segmentu. Pokud bychom se podívali na Japonce, tam převažují pro změnu výrobci jako Seiko (známé pro svůj strojek NH35) nebo také Miyota patřící pod Citizen Group.

Zdrojem energie je tenká svinutá pružina (tzv. „pero“) uložená v pérovníku. Pro spuštění chodu je nutné tuto pružinu „natáhnout“, respektive navinout. Jak se pružina pomalu rozbaluje, předává svou energii soustavě ozubených kol.

Aby se energie neuvolnila najednou, je tu několik důležitých součástek tvořících krokové ústrojí (angl. escapement). To pouští energii dál jen v přesně dávkovaných „impulzech“, které mají za následek charakteristické tikání a plynulejší pohyb vteřinové ručičky (obvykle 6–8× za vteřinu). Mechanické strojky dělíme na dva základní typy podle způsobu nátahu.

1. Manuální nátah

Nejstarší a nejtradičnější forma pohonu. Hodinky musíte pravidelně, obvykle jednou denně nebo jednou za dva dny, natahovat ručně otáčením korunky. Hodinky s tímto typem mechanického strojku jsou dnes oproti automatům v menšině a zpravidla je najdeme v hodinkách, které jsou o něco málo tenčí, protože strojek nevyžaduje k fungování rotor.

Jejich přesnost hodně závisí na konkrétních kalibrech, ale řádově se jejich odchylka pohybuje v rozmezí sekund až desítek sekund za den, což je násobně horší hodnota než u bateriových strojků. Oproti automatům je zároveň nutné myslet na pravidelné natahování, protože jinak se hodinky jednoduše zastaví.

2. Automatický nátah (self-winding)

Nejběžnější mechanický strojek současnosti. K základnímu mechanismu je přidán rotor – půlkruhové „závaží“, které se může volně otáčet. Pohybem vašeho zápěstí při běžné chůzi a činnostech se rotor gravitačně převrací a tím sám natahuje hlavní pružinu. Následně je princip fungování stejný jako u manuálních strojků – z pružiny se za asistence krokového ústrojí uvolňuje energie, díky které jsou hodinky schopné měřit čas.

Pokud byste tedy svůj kousek nosili neustále, v podstatě se vám nikdy nezastaví. Jako u všeho, i zde ale najdeme několik nevýhod. Vedle nižší přesnosti (oproti quartzům) mají všechny mechaniky ještě jednoho společného jmenovatele – omezenou rezervu chodu. Ve chvíli, kdy totiž své hodinky odložíte a dále nenosíte, po nějaké době (zpravidla v rozmezí 40–80 hodin) se jednoduše zastaví a je pak nutné při opětovném použití znovu nařídit čas.

Také servis může být poněkud náročnější záležitostí. V závislosti na strojku se totiž jeho cena běžně vyšplhá do tisíců, což nemusí být pro každého zrovna potěšující zpráva.

Proč by tedy vlastně měl někdo mít mechanické hodinky v oblibě? Zpravidla se snažím lidem vysvětlit, že je to podobný příklad jako u starých aut. Rozhodně to není pro každého, ale komu se to líbí, ten zkrátka rád upozadí určité praktické aspekty a získá za to něco, co nese kus historie, mechanické zručnosti a také má tak nějak duši.

Další specifické typy

Mimo výše zmíněné dva světy mechanických a bateriových hodinek najdeme čas od času i další typy kalibrů, které existují někde na pomezí nebo pracují na zcela jiném principu. Pojďme se tedy podívat i na ně.

1. Seiko Kinetic

Jako první tu máme specialitu od značky Seiko, představenou v 80. letech (tehdy jako „AGS“). Velmi zjednodušeně bychom tento kalibr mohli popsat jako quartzový strojek, který se nabíjí jako automat.

➡️ Jak to funguje: Uvnitř je rotor, podobně jako u automatických hodinek. Pohybem zápěstí se rotor otáčí, ale nenatahuje pružinu. Místo toho roztáčí miniaturní generátor, který vyrábí elektřinu. Ta se následně ukládá do dobíjecího akumulátoru (dříve kondenzátoru) a napájí klasický quartzový modul.

Výhodou tohoto spojení je kombinace přesnosti quartzu spojená s konstrukčně zajímavějším mechanickým dobíjením, které je navíc ekologické, protože není třeba tak často měnit baterii.

Na druhou stranu, pokud je nenosíte tak často, je nutné počítat s horší výdrží baterie na jedno nabití, než co bychom našli u běžných quartzů. Například u běžných modelů Seiko se tato hodnota pohybuje okolo 6 měsíců.

2. Ladičkové strojky (Tuning Fork)

Toto je dnes už spíše historický relikt, ale ve své době to byla revoluce. Králem této technologie byla značka Bulova a její model Accutron (poprvé představený v roce 1960).

➡️ Jak to funguje: Místo setrvačky nebo quartzového krystalu zde čas udává maličká kovová ladička, která je rozvibrována pomocí elektromagnetů napájených baterií. Vibruje na frekvenci 360 Hz.

Tyto hodinky jsou slavné dvěma věcmi: naprosto plynulým pohybem vteřinové ručičky (plynulejším než u mechaniky) a tichým, charakteristickým „bzučením“ místo tikání. Byly extrémně přesné na svou dobu, což zajišťovala násobně větší frekvence, se kterou oproti mechanickým strojkům pracovaly.

Dnes bychom však mnoho výhod oproti běžnému quartzu nenašli, a přestože v případě původních modelů od Bulovy jde o velmi pěkné sběratelské kousky, jejich servis bývá mnohdy velmi komplikovaný.

Bulova v posledních letech pod hlavičkou firmy Accutron představila také kolekci, která navazuje na své původní předchůdce. Oproti nim ale strojky v těchto hodinkách využívají elektrostatické napětí a akumulátor, což je sice určité odchýlení od původní myšlenky, ale stále jde o velmi zajímavý počin.

3. Seiko Spring Drive

Jednou z posledních alternativ ke klasickým mechanikám a quartzům je také Spring Drive – opět ze stáje japonského Seika. Jde o technologii, která se dnes používá výhradně u modelů sesterské firmy Grand Seiko a zároveň se jedná pravděpodobně o největší technologickou inovaci poslední doby.

➡️ Jak to funguje: Zdrojem energie je klasická natahovací pružina (pero) jako u mechaniky. Ta se natahuje buď ručně, nebo automaticky rotorem. Uvolněná energie jde následně přes soukolí, opět jako u mechaniky. Tady ale podobnosti končí.

Místo krokového ústrojí a setrvačky je na konci soukolí tzv. „kluzné kolo“ (glide wheel). Tato součástka se točí jedním směrem, a to velmi rychle. Otáčením vyrábí nepatrné množství elektřiny, která napájí integrovaný obvod a quartzový krystal. Krystal pošle obvodu „referenční signál“ a ten ho pak porovná s rychlostí otáčení kluzného kola. Pokud se kolo točí moc rychle, přibrzdí ho pomocí elektromagnetické brzdy do optimální frekvence.

Výsledkem je dokonale plynulý pohyb vteřinové ručičky (žádné tikání, žádné skákání, jen tichý skluz), velmi dobrá přesnost v porovnání s klasickými mechanikami, ale i quartzovými kalibry. Na první pohled však hodinky stále vypadají jako klasické automaty a zachovávají si do značné míry i jejich image.

Nadšení bohužel lehce opadá ve chvíli, kdy se dostaneme k ceně. Oproti ostatním výše zmíněným kalibrům jsou totiž hodinky s tímto typem strojku doménou pouze vyšších segmentů a na „cenově dostupný“ Spring Drive tedy bude nutné ještě nějakou dobu počkat.

Chytré hodinky (smartwatch)

Nakonec musíme zmínit i kategorii, která dnes válcuje trh, ale s klasickou hodinářinou již mnoho společného nemá. Uvnitř chytrých hodinek jako jsou Apple Watch, Samsung Galaxy Watch apod. samozřejmě netiká „strojek“ v tradičním slova smyslu, ale je tam místo něj elektrický modul. Ten v podstatě slouží jako miniaturní počítač a využívá technické řešení, které najdeme třeba u telefonů či počítačů. Základem je tedy procesor (CPU), paměť (RAM), úložiště, senzory (srdeční tep, akcelerometr, GPS…) a displej (OLED/LCD). To vše je pak napájeno dobíjecím akumulátorem.

Výhodou je samozřejmě nespočet funkcí, které vám jsou tyto výrobky schopné nabídnout. Vše má ale svoji cenu, a tak je nutné počítat s tím, že jde spíše o spotřební zboží s poměrně krátkou životností. Častému nabíjení baterie se ve většině případů také nevyhnete.

Který strojek je pro koho?

Jak jste asi pochopili, jednoduchá odpověď na to, jaký typ strojku si vybrat, neexistuje. Každá technologie má své místo, své výhody, ale i nevýhody. O tom tento článek ostatně není – výběr je ve finále vždy především na vás. Pokud jste však hledali nějaký ucelený příspěvek, kde by bylo možné si jednotlivé typy kalibrů pohromadě nastudovat, pak doufám, že vám byl tento článek k užitku. No a pokud jsem na nějaký typ strojku zapomněl, budu samozřejmě rád, když se s ním připomenete v komentářové sekci.

Zdroj úvodní foto: Momentum Watches