Vezmeme vás za Seikem do země vycházejícího slunce

V březnu 2026 jsme se proto vydali do Japonska na exkurzi Seika, jedné z našich nejkvalitnějších, neprodávanějších a nejmilovanějších (a tak bych mohl pokračovat) značek. Byl to zážitek, z kterého budu žít asi ještě dlouho. Téměř jako vždy jsem si potvrdil, jak neuvěřitelně příjemní lidé se kolem hodinek motají a tady tomu nebylo jinak.

Skupinu tvořili lidé z firem Design Trade (distributor značky Seiko), Koscom, Koscom Slovensko, hodinářství Hanák, Hodinky365 a Helveti. Poměrně brzy jsme utvořili úzký vztah a díky tomu si odnáším z Japonska několik vzpomínek na celý život. Díky všem za to!

Program byl našlapaný

Za týden jsme stihli vidět Seiko muzeum, Seiko Dream Square, Wako a manufakturu Prospex ve městě Morioka na severu Japonska. Mimo to jsme mohli nahlédnout do turistických krás Japonska a trošku blíž poznat tuhle fascinující kulturu. Nevynechali jsme Ginzu, Asakusu, Skytree, Shibuyu, Šinkansen, Morioku a Kjóto.

Začínáme v Ginze

Pulzující srdce Tokia, to je čtvrť Ginza. Asi jsme ani nemohli mít lepší ubytování z pohledu návštěvy Seiko institucí, ale i z pohledu turisty. Ginza je totiž centrem luxusních značek, skvělých restaurací, slavných trhů (Tsukiji) a to celé v kontrastu s neuvěřitelnou čistotou a tichem.

Aklimatizace na Skytree

První den vyrážíme na prohlídku historického chrámu ve čtvrti Asakusa následovanou vyhlídkou z futuristické věže Tokyo Skytree (634m). Při procházce v nejvyšším patře (450m) nevím, jestli se se mnou houpá svět z důvodu únavy a jet-lagu nebo se věž prostě naklání. Máme štěstí na skvělou viditelnost a tak se pod námi rozléhá obrovské Tokio (38mil. obyvatel) jako na dlani. Pouze horu Fudži dnes neuvidíme, ale poštěstí se nám další dny.

Následuje návštěva čtvrti Shibuya, která je známá křižovatkou Center Gai (kromě čtyř klasických přechodů má ještě dva přechody diagonální). Shibuya je zábavní a obchodní centrum, které pulsuje životem celý den. Procházíme spoustu obchodů a nestačíme žasnout.

Vším nás provází hodinky Seiko, které máme na svých zápěstích, ale obdivujeme je i ve všudypřítomných obchodech ať už s novým nebo použitým zbožím. Seiko je tady prostě všude. Od začátku si vytyčím cíl, že jako památku si musím odvézt nějaké Seiko hodinky, které mi budou Japonsko vždycky připomínat. To se nakonec opravdu stane 🙂

Seiko Muzeum

V muzeu začínáme náš pracovní program. Muzeum je tvořeno 7 patry, které se vždy věnuje separátnímu tématu. Dozvíte se tak historii měření času až po nejnovější technologie Seika. Vstup do muzea je zcela zdarma a jeho návštěvu moc doporučuji!

My jsme měli navíc vlastní průvodce a s nimi byla prohlídka mnohem zajímavější. Podrobně jsme tak prozkoumali všechna patra a za sebe mohu říct, že bych v muzeu zvládl strávit i 2x tolik času a to nejsem zrovna muzejní typ 🙂 Zajímavých exponátů bylo opravdu k vidění hodně a výklad pánů ze Seika zvláště pak o historii byl poutavý.

Tohle jsou jednotlivá patra:

• B1 – Extrémní čas – měřící přístroje pro sportovní aktivity (Olympiádu, či jiné příležitosti) a sportovní hodinky.
• 1F – Recepce a obchod
• 2F – Kintaro Hattori pokoj – historie samotného zakladatele, jeho první nabízené hodinky, výroba nástěnných hodin a další vývoj
• 3F – Historie času – jak se měřil čas v průběhu století, vysvětlení sezónního času vs tradičního času a vliv na Kintara Hattoriho.
• 4F – Přesný (Seiko) čas – od nástěnných hodin, přes kapesní, až po náramkové. Evoluce quartzu, ale i jiných klíčových technologií.
• 5F – Různorodost hodinek – Credor, Seiko Astron GPS Solar, Grand Seiko, Spring Drive, rádiem řízené hodinky.

Já osobně jsem zažil v muzeu několik wow momentů, ale ty základní byly asi tyto:

Kintaro Hattori jako obchodník s oblečením

Kintaro Hattori byl původně obchodník s oblečením, který díky otevírání se Japonska světu (s končící dynastií Edo a nástupem éry Meidži od 1868) viděl příležitost v důležitosti servisování a nabídce hodin s tradičním měřením času. Do této doby totiž Japonsko používalo sezónní čas, kde byla proměnlivá doba 1 hodiny podle ročního období.

Tento systém byl zrušen a nahrazen západním systémem, aby se Japonsko přizpůsobilo mezinárodním standardům a modernizovalo. Kintari Hattori v tom viděl velkou příležitost a z obchodu s obleky se začal specializovat na servis hodin (bude jich teď přeci hodně) a následně také prodej německé nebo švýcarské produkce. Až poté založil Seikosha manufakturu, kde začali vyrábět hodiny, poté i kapesní hodinky a následně i náramkové hodinky.

Pan Hattori tak byl klasický podnikatel, který viděl příležitost a „chytil ji za pačesy“. Klobouk dolů!

Sezónní čas vs tradiční čas

V období Edo (1603–1867) Japonsko vnímalo čas skrze systém sezónního času (futeidžihó). Ten nebyl fixní, ale pružně sledoval biorytmus přírody: den i noc byly rozděleny na šest stejných úseků, jejichž délka se měnila podle ročního období.

V létě tak byla „hodina“ dne výrazně delší než ta noční. K měření tohoto proměnlivého toku sloužily unikátní japonské hodiny wadokei, mistrovská mechanická díla s posuvnými indexy (výměnné destičky a podobně), která musela být pravidelně seřizována, aby odpovídala aktuálnímu poměru světla a tmy. Čas v éře samurajů nebyl diktátem stroje, ale odrazem slunečního svitu.

Zásadní zlom přinesla v roce 1873 reforma Meidži, která v rámci bleskové modernizace země zavedla západní solární kalendář a fixní (standardní) čas. Tento přechod znamenal nástup průmyslové disciplíny, kde každá minuta má stejnou délku bez ohledu na roční období.

Hodiny wadokei z doby EDO, které měřily čas s proměnlivou dobou 1 hodiny (sezónní čas) se velmi zajímavě seřizovaly vahadly a nebo měly vyměnitelné tabulky s indexy. Obvykle každých 15 dní je musel majitel nebo specializovaný odborník seřizovat.

TIP: Kdyby vás Seiko muzeum zaujalo, doporučuji článek mého kolegy Sama, který Seiko muzeum také navštívil a vše hezky sepsal na náš blog.

Reportáž z hodinkových muzeí #2

Co navštívit v Japonsku? seriál o hodinkových muzeích

Seiko House Ginza (Wako) – Clock Tower

Výtahem a několika schody jsme vystoupali na samotnou střechu Seiko House Ginza – tzv. Clock Tower. Ikonická hodinová věž z roku 1932, která je symbolem luxusu a historie značky Seiko.

A konečně jsme byli u těchto známých hodin, které zná snad každý návštěvník Tokia, ale málo z nich se dostane k nim takto blízko. Jeden z nejhezčích zážitků. Nečekal jsem to, ale opravdu mě to dostalo. Možná to bylo krásným počasí, možná to bylo uvolněnou náladou, ale nejspíš to bylo právě místem a sílou okamžiku.

Proběhlo individuální focení, skupinové focení a zase individuální. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo tím byl ohromený.

Seiko Dream Square

Navštívili jsme i 3. část tzv. „svatého trojúhelníku“ milovníků hodinek v Ginze a tou je Seiko Dream Square. Interaktivní centrum prezentující klíčové kolekce jako Prospex, Presage, Astron a Lukia.

Rovnou jsme našim průvodcům kladli na srdce, že je zde spoustu nádherných modelů, které by se dozajista uchytily i v Evropě. Například Seiko Astron Radio Controlled, dámské Lukia a spoustu dalších. Přesto respektujeme strategii produkce JDM (Japanese Domestic Market = hodinky výhradně pro japonský trh). Pro globální sběratele pak tyto hodinky představují vyhledávané „zakázané ovoce“, které svou vzácností a kvalitou definuje skutečnou prestiž značky Seiko.

Morioka – Prospex manufaktura 

V plánu naší cesty byla také návštěva manufaktury v Morioce, kde sídlí Prospex a Grand Seiko. Oficiální název manufaktury Morioka Seiko Instruments* (v jejímž rámci funguje slavné Shizukuishi Watch Studio). Je to v podstatě „svatyně“ mechanického hodinářství Seiko. Zatímco levnější modely se montují jinde, v prefektuře Iwate u města Morioka vznikají ty nejnáročnější kousky – včetně high-end potápěčských hodinek Seiko Prospex (např. řada Marinemaster, Alpinist a podobně), ale také Grand Seiko a Credor.

Zážitek to byl umocněný už samotnou cestou do Moriky, která nemohla proběhnout jinak než rychlovlakem Shinkanzen. Tím jsme cestovali rychlostí až 304 km/h (alespoň tu naměřili někteří členové skupiny na svých chytrých telefonech). Naše souprava však měla být schopna jet až 320 km/h. Věřte mi nebo ne, poznat to opravdu nebylo jenom stromy okolo trati se míjely trošku rychleji.

V samotné manufaktuře Prospex nás přivítali průvodci v moderních bílých Prospex bundách a nejdřív nám odprezentovali v krátkosti historii značky, zaměření řady Prospex, jejich základních pilířích a také souznění Seika s přírodou. Následně jsme měli možnost si projít několik provozů. Mohli jsme tak vidět průběh čištění, skládání hodinek a test voděodolnosti suchou a mokrou cestou.

U každého provozu jsme se zastavili na poměrně dlouhou dobu a průvodci měli výklad k daným úkonům. Zajímavá byla například technologie testu voděodolnosti, kde hodinky nahřívali, následně umístili kapku na sklíčko a sledovali kondenzaci (pro zjištění přítomnosti vlhkosti v hodinkách).

Měli jsme také možnost pod elektromikroskopem zkoumat strojek 8L (už si nepamatuju, jestli šlo o 8L35, 8L45 nebo jiný) a vyučení hodináři mezi námi mohli poučovat okolo přihlížející, kterým nezbývalo než žasnout nad jejich znalostmi a hlavně nad zpracováním samotného strojku.

Seiko a souznění s přírodou

Seiko klade velký důraz na souznění s přírodou. Součástí areálu je velký les, který slouží k migraci zvířat (veverky, antilopy, medvědi) k místní řece a zpět koridorem nahoru. Seiko se podílí na zachování lesa, jeho kultivaci a využívá jej i jako inspiraci při návrhu hodinek nebo číselníků**.

Měli jsme možnosti si projít jeho jednotlivé části: Family Forest, Discovery Forest, Insect Forest. Na prohlídky zde chodí také děti z místních škol, pro které to může být velmi zajímavá zkušenost a pro všechny pak důkazem, že Seiko to s přírodou myslí vážně.

Silný okamžik byla minuta ticha za oběti neštěstí roku 2011 (11.3.) což nás potkalo při návštěvě lesa***. 

Společné Seiko večeře

Tím náš oficiální program ale neskončil, protože jsme měli tu čest téměř každý večer povečeřet se zástupci firmy Seiko. Na první z nich byl s námi Hiroyuki Ishiwata (Senior Manager Seiko) a na druhé dokonce s jedním z nejvyšších, kým byl Yukiaki Suganuma (Senior Vice President).

Velkým překvapením bylo, že nás pánové poctili svou přítomností i v následujícím restauračním zařízení, kde už byla atmosféra uvolněnější a mohli jsme tak sdílet nejen všudypřítomný zájem o hodinky, ale také kulturní rozdíly v našich zemích, sport a podobně.

Souhra náhod tomu chtěla, že v době naší japonské cesty se konalo mistrovství světa v baseballu a část zápasů se hrála v Tokyo Dome a to včetně zápasu Japonsko vs Česká republika. Proto jsme u sledování zápasu nemohli 10.3. chybět a navzájem se zástupci Seiko povzbuzovat vlastní týmy.

Seiko vintage tour

Abychom dostáli svému hodinkovému fanatismu, převážnou míru volného času jsme věnovali návštěvě hodinkových butiků. Abych byl konkrétní, tak s Šimonem (od H365) a Petrem (od Hanáků) jsme navštívili přes 20 hodinkových prodejen s vintážními kousky převážně Seiko hodinek. Hledali jsme v Ginze, Nakano Broadway a Shibuye. Naprostým přeborníkem na hodnocení, výběr a samotný nákup se stal Šimon, který si odvezl snad 5 kousků a naprosto tak zastínil nás ostatní s 1 památečním kouskem.

Já jsem si odvezl na památku Seiko SBGA001. Model Grand Seiko z roku 2006, kdy bylo Grand Seiko ještě součástí značky Seiko a nikoliv samostatný brand, jak je tomu teď. Ulovil jsem je v Nakano Broadway, kde byly k dostání za úžasnou cenu (sic bez krabičky a dokladů), zkrácené na 18 cm a po kompletním servise. Holt znamení 🙂 Mám z nich obrovskou radost a budou mi snad navždycky tento výlet do Japonska připomínat.

Nákupů jsme si ale užívali i s jiným sortimentem. Například vyhlášené jsou japonské nože, whiskey, keramika, pera a pak samozřejmě suvenýry jako hůlky, vějíře atd.

Poděkování

Rád bych poděkoval Seiku, firmě Design Trade a všem, kdo se podíleli na organizaci. Byl to úžasný zážitek, který nejen prohloubil můj vřelý vztah k hodinkám Seiko, ale zasel i lásku k Japonsku jako takovému.

Děkuji!

Chystáte se do Japonska?

Před tím než se do Japonska vydáte, měli byste znát pár důležitých slovíček a frází.

• Arigato gozaimasu (Arigatógozajmas) – Děkuji uctivě.
• Konnichiwa (Koničiva) – Dobrý den.
• Sayounara (Sajónara) – Nashledanou.
• Oishii desu! (oiší desu) – Je to dobré (jídlo).
• Wakarimasen (wakarimasen) – Nerozumím.
• Kudasai (Kudasaj) – Prosím.
• Hai (Haj) – Ano
• Iie (Íje) – Ne

Zvláště s první frází si vystačíte v 90 % případů.

Kultura a co čekat

• Při pozdravu a poděkování se mírně ukloňte. Japonci to dělají téměř pořád během hovoru, dokonce při loučení ve výtahu, atd.
• Odpadky si nosíte s sebou a vyhodíte je až na hotelu / doma.
• Mějte čisté ponožky bez děr, protože se budete často zouvat a sedět v restauraci bez bot.
• Buďte tiší a ohleduplní k okolí. V Japonsku se netelefonuje v metru a nehaleká „jak na lesy“.
• Naopak při nákupech je všude plno ruchu, blikajících reklam, hudby a k nakupování to zde prostě patří.
• Automaty mají v Japonsku snad na všechno: nápoje, jídlo, hračky, krémy, ..
• Kouření je zde téměř všude zakázáno a smí se pouze ve vyhrazených prostorech / kabinách.
• Chodí a jezdí se tu vlevo.
• Auta jsou jako nová a čistá. Dokonce i stavební auto plné štěrku je naprosto čisté včetně pneumatik.
• WC jsou oproti Evropě naprostý luxus, na který se docela rychle zvyká.
• Lidé jsou zde neskutečně uctiví, nápomocní, bez jediného náznaku nevole nebo snad dokonce agrese.
• Vládne zde organizovanost (čekací řady na vlak, na vstup do restaurace) a absolutní dochvilnost!
• Buďte přesní a všude včas, protože jinak vám ujede autobus nebo vlak.
• Roušky nosí Japonci běžně a není to vždy kvůli nemoci nebo obavy z nich, ale také z důvodu alergií nebo že se ženy zrovna nestihly nebo nechtěly malovat (alespoň takto nám to ve vtipu podal jeden ze zástupců firmy Seiko).

Jídlo

Asi nikde jsem nejedl tolik kvalitního a chutného masa, ryb, zeleniny, polévek, dezertů a mohl bych pokračovat. Wagyu, Rámen, Sushi, Sashimi, Tempura, Miso, .. ochutnali jsme snad všechno a japonská kuchyně mě nadchla. Ostatně z fotek asi poznáte, že jsme se neměli úplně špatně. Tedy až na některé, kteří nemají rádi maso, ryby a nebo dokonce miso polévku. Ale i ti nakonec přežili a my ostatní jsme profitovali z jejich opovrhování kvalitním pokrmem (díky Šimone!).

Poznámky:

* Historicky mělo Seiko dvě hlavní divize, které spolu soupeřily: Daini Seikosha (dnešní Seiko Instruments v Morioka) a Suwa Seikosha (dnešní Seiko Epson v Shiojiri). Asi znáte souboj mezi Grand Seiko a King Seiko. Morioka se stala domovem pro mechanickou dokonalost, zatímco druhá divize se soustředila na revoluci v quartzových strojcích a technologii Spring Drive. Toto rozdělení umožnilo oběma manufakturám vyvinout zcela unikátní know-how v izolaci od té druhé.

** Mnohé modely mají texturu inspirovanou kůrou bříz nebo sněhem na svazích hory Iwate, kterou hodináři vidí přímo z oken ateliéru.

*** Dne 11. března 2011 došlo v Japonsku k ničivému zemětřesení o síle 9,0–9,1 stupně Richterovy škály a následné vlně tsunami, která dosahovala výšky až 39 metrů. Tato katastrofa, známá jako zemětřesení a tsunami v Tóhoku, způsobila smrt přes 16 000 lidí a spustila havárii v jaderné elektrárně Fukušima I

Kam dál?

Kolega Sam Švinger před časem připravil několik reportáží z muzeí, která navštívil

• #1: Co navštívit ve Švýcarsku?
• #2: Co navštívit v Japonsku?
• #3: Co navštívit ve Švýcarsku? Schaffhausen, Ženeva