Už dávno je venku takové parno, že vzpomínka na zasněžené Laponsko na chvíli způsobí příjemné ochlazení, ale hned mi hlavou běží upomínka: “Pořád jsi nenapsal tu recenzi hodinek, blbče”. Ano, moje niterné já se se mnou nemaže, ale hlavně má pravdu. Takže napravuji, co jsem slíbil a přeji příjemné počtení.

Po měsíci .. To je tak, když úvodník přepíšete v červenci a až na konci srpna se k němu vrátíte. Parno vystřídaly občasné deště a chladnější počasí. Přesto na Laponsko stále vzpomínám a recenzi dopisuji právě teď.

Když jsem avizoval naši cestu do severské skandinávie (nazývané Laponskem), cíl náčelníka výpravy zněl jasně:
Na sklonku arktické zimy vyrazíme do oblasti západního cípu jezera Torneträsk, na dohled tzv. Brány Laponska a mezi národní parky Abisko a Vadvettjåkka. Lehce stínovat a příležitostně křižovat budeme klasické arktické trasy Nordkalottleden a Kungsleden.