Cartier Santos patří mezi hodinky, které poznáte na první pohled. Hranaté pouzdro, výrazná luneta s osmi šrouby, římské číslice a typická sedmihranná korunka vytvořily jednu z nejikoničtějších siluet moderního hodinářství. Přestože má Santos za sebou více než století historie, Cartier s jeho podobou stále dokáže pracovat tak, aby neztratil vlastní identitu.
Obsah článku
- Hodinky, které vznikly pro létání
- Původní chronograf byl opravdu velký
- Nový Santos Chronograph je menší. A je to dobře
- Cartier se vrátil ke klasickým tlačítkům
- Santos zůstal Santosem
- Nový číselník je ještě zajímavější než pouzdro
- Sedmdesát kroků k jednomu číselníku
- Kalibr 1904-CH MC zůstává
- Tři varianty na výběr
- SmartLink a QuickSwitch zůstávají
- 100 m voděodolnosti
- Kolik nový Cartier Santos Chronograph stojí?
- Verdikt
Na první pohled se může zdát, že jde jen o další chronograf v ikonickém pouzdře. Při bližším pohledu ale zjistíte, že Cartier změnil několik věcí, které byly pro předchozí generaci poměrně zásadní. Největší z nich? Chronograf se zmenšil. A ne málo.
Předchozí verze Santos Chronograph byla totiž skutečně velká. Novinka opouští kategorii XL a přechází do velikosti Large, tedy stejné základní velikostní kategorie, jakou známe u klasického Santosu.
Hodinky, které vznikly pro létání
Příběh Santosu začíná už v roce 1904. Brazilský průkopník letectví Alberto Santos-Dumont tehdy řešil praktický problém: při létání pro něj nebylo pohodlné vytahovat kapesní hodinky. Louis Cartier mu proto vytvořil hodinky určené k nošení na zápěstí. Zrodil se model, který se stal jedním z důležitých milníků v historii náramkových hodinek.
Moderní Santos samozřejmě není přesnou kopií původních hodinek. Zachovává si ale jejich základní charakter – geometrické pouzdro a výraznou, okamžitě rozpoznatelnou estetiku.

Velká modernizace přišla v roce 2018, kdy Cartier představil novou generaci Santosu. Ta přinesla mimo jiné systém QuickSwitch pro rychlou výměnu řemínku a SmartLink, který umožňuje upravit délku kovového náramku bez použití nástrojů.

Původní chronograf byl opravdu velký
Santos de Cartier Chronograph z roku 2020 byly hodinky, které na zápěstí rozhodně nezanikly. Pouzdro měřilo 43,3 mm na šířku, 51,3 mm lug-to-lug a přibližně 12,5 mm na výšku. U hranatých hodinek jsou přitom rozměry ještě důležitější než u klasického kulatého pouzdra. Čtvercový nebo obdélníkový tvar totiž opticky zabírá více místa na zápěstí. Santos Chronograph tak byl výrazný nejen designem, ale i samotnou velikostí.

A pak tu byla ještě jedna zvláštnost. Místo klasického rozmístění dvou tlačítek na pravé straně pouzdra měl chronograf pouze jedno obdélníkové tlačítko na deváté hodině. To sloužilo ke spuštění a zastavení měření. Reset chronografu se prováděl stisknutím korunky. Bylo to neobvyklé řešení a zároveň něco, co Santos Chronograph odlišovalo od většiny konkurence. Novinka se ale vydává jinou cestou.
Nový Santos Chronograph je menší. A je to dobře
Nejdůležitější čísla nové generace vypadají takto: 39,8 × 47,5 × 11,6 mm.
Oproti předchozí verzi se tedy šířka zmenšila o 3,5 mm, délka o téměř 4 mm a tloušťka o 0,9 mm. A právě tady bych se nebál říct, že Cartier udělal velmi dobré rozhodnutí. Rozdíl je ale v proporcích. Předchozí chronograf byl sportovní Santos ve velikosti XL. Novinka působí jako Santos, ke kterému někdo přidal chronograf. A to je podle mě přesně ten směr, kterým měl Cartier jít.

Nejde přitom jen o čísla na papíře. Menší pouzdro znamená také kratší dosedací plochu a přirozenější kontakt se zápěstím. Nezávislé testy nové generace potvrzují, že hodinky díky novým rozměrům působí podstatně nositelněji.
Cartier se vrátil ke klasickým tlačítkům
Další výraznou změnou je ovládání chronografu. Neobvyklé řešení předchozí generace zmizelo. Nový Santos Chronograph má klasická dvě tlačítka umístěná na 2. a 4. hodině. Horní tlačítko slouží ke spuštění a zastavení chronografu, spodní k jeho resetování. Je to možná méně extravagantní řešení než u předchozí generace, ale prakticky dává mnohem větší smysl.
A zajímavé je, že Cartier dokázal tlačítka zapracovat tak, aby nerušila charakteristickou siluetu. Jejich tvar a proporce navazují na geometrii pouzdra, takže nepůsobí jako cizí prvek, který byl na Santos dodatečně přilepen. Výsledkem je podle mě povedenější celek.
Santos zůstal Santosem
A právě to je důležité. Cartier mohl při úpravě chronografu udělat mnohem radikálnější změny. Místo toho zachoval vše, podle čeho Santos poznáte.
Pouzdro má stále charakteristickou kombinaci kartáčovaných a leštěných ploch. Lunetu zdobí šrouby a její tvar plynule navazuje na pouzdro. Korunka zůstává sedmihranná a je zakončena modrým syntetickým spinelovým kabošonem. U zlaté verze Cartier používá přírodní safír.

To je přesně ten typ designové kontinuity, který u ikonických hodinek dává smysl. Santos nepotřebuje dokazovat, že je moderní. Jeho modernost vychází právě z toho, že se nemusí vzdát vlastního designového jazyka.
Nový číselník je ještě zajímavější než pouzdro
Změny se neodehrály pouze na pouzdře. Cartier přepracoval také číselník. Chronograf stále používá tři subčíselníky a datum na šesté hodině. Rozložení jednotlivých prvků se ale změnilo. U předchozí generace byly výraznější především chronografové sčítače. Novinka jejich vizuální dominanci trochu potlačuje a větší prostor dostává malá sekundovka na šesté hodině.

Chronografové sčítače jsou nyní menší – minutový najdeme na třetí hodině a hodinový na deváté. A právě tady je zajímavý rozdíl mezi funkčností a estetikou. Pokud chronograf skutečně používáte, větší sčítače by byly samozřejmě praktičtější. Z hlediska designu ale nové rozložení funguje velmi dobře. Číselník působí vyváženěji a Santos si zachovává více prostoru pro své charakteristické římské číslice. Chronograf totiž nemusí na Santosu vypadat jako technický přístroj. Cartier mu nechal dostatek elegance.
Sedmdesát kroků k jednomu číselníku
Na číselníku se přitom nešetřilo ani z hlediska zpracování. Cartier uvádí více než 70 výrobních kroků, kterými číselník prochází. Kombinuje několik povrchových úprav – středová část a minutová stupnice využívají vertikálně kartáčovaný povrch, zatímco oblast s hodinovými indexy dostává sunburst efekt. Subčíselníky pak doplňují dekorativní prstence.

Římské číslice zůstávají jedním z hlavních vizuálních podpisů. Ručičky mají tradiční mečovitý tvar a jsou vyplněny luminiscenční vrstvou Super-LumiNova. Je to dobrý příklad toho, jak Cartier pracuje s chronografem. Kdybychom zakryli logo, některé detaily by mohly připomínat sportovní hodinky. Jakmile ale přidáme římské číslice, typickou lunetu a tvar pouzdra, identita je okamžitě jasná.
Kalibr 1904-CH MC zůstává
Pokud jste čekali nový strojek, tady vás Cartier příliš nepřekvapí. Uvnitř nové generace stále pracuje kalibr 1904-CH MC. Jde o automatický integrovaný chronografický strojek, který se poprvé objevil už v chronografu kolekce Calibre v roce 2012. Vyrábí jej ValFleurier, výrobce strojků v rámci skupiny Richemont.

Používá sloupcové kolo a vertikální spojku, tedy tradiční konstrukční řešení mechanického chronografu. Pracuje na frekvenci 4 Hz a nabízí 47 hodin rezervy chodu. To není parametr, který by dnes patřil mezi rekordmany. Mnoho moderních automatických strojků nabízí 60, 70 nebo dokonce více hodin rezervy. Na druhou stranu 47 hodin není žádná tragédie a pro běžné používání je to stále dostatečná hodnota.

Zajímavější je, že Cartier se při změně hodinek rozhodl nechat mechaniku beze změny. A vlastně to dává smysl. Nový Santos Chronograph nepotřeboval nový strojek. Potřeboval především lepší proporce.
Tři varianty na výběr
Cartier nabízí novou generaci ve třech základních provedeních. Nejuniverzálnější je nerezová ocel. Hodinky díky ní působí sportovněji a zároveň zůstávají relativně nenápadné – alespoň tedy v rámci světa luxusních Cartierů.



Druhou možností je kombinace oceli a žlutého zlata. Zlatý prvek najdeme na lunetě a šroubech náramku. Tato verze podle mě funguje velmi dobře právě proto, že Cartier nezlatil celé pouzdro. Santos tak zůstává sportovní, ale dostává výrazně luxusnější charakter.

A pak je tu samozřejmě 18karátové žluté zlato. U něj už není příliš co řešit. Pokud chcete, aby si okolí vašich hodinek všimlo, tohle je varianta pro vás. Zlatý model je dodáván také s tmavě šedým aligátořím řemínkem, zatímco ocelové a bicolor verze dostávají jako alternativu černý kaučuk.
SmartLink a QuickSwitch zůstávají
Cartier naštěstí neopustil ani praktické systémy, které se u moderního Santosu osvědčily. SmartLink umožňuje upravit délku kovového náramku bez použití nástrojů. To je funkce, která může znít jako drobnost, ale při skutečném používání ji oceníte. Ještě praktičtější je QuickSwitch, díky kterému lze rychle měnit náramek a řemínek.
Na ocelovém náramku působí hodinky jako sportovně-elegantní model. Na kaučuku dostanou uvolněnější charakter a na kůži se mohou posunout mnohem blíž společenským hodinkám. Jedny hodinky tak mohou vypadat pokaždé trochu jinak.
100 m voděodolnosti
Santos Chronograph je voděodolný do 100 m, respektive 10 bar. Nejde samozřejmě o potápěčské hodinky a Cartier je ani tak neprezentuje. Pro každodenní použití je ale 100 m velmi rozumná hodnota. Chronograf tak nemusíte schovávat při každém kontaktu s vodou a hodinky mohou bez problémů fungovat jako univerzální model pro běžný den. A přesně k tomu jejich nová velikost vybízí.
Kolik nový Cartier Santos Chronograph stojí?
U luxusních hodinek je samozřejmě otázkou, kde přesně se pohybujeme cenově. Pro evropský trh se aktuálně uvádí cena kolem 12 000 eur za ocelovou variantu, přibližně 15 000 eur za bicolor verzi a kolem 60 000 eur za model ze žlutého zlata.


Rozdíl je tedy obrovský. Zatímco ocelová verze je stále velmi drahý luxusní chronograf, ale zároveň model, který si lze představit jako každodenní hodinky, zlatý Santos už patří do úplně jiné kategorie.
Verdikt
Santos Chronograph je zajímavý především tím, že nepotřeboval revoluci. Cartier nemusel vymýšlet nový design ani nový mechanismus. Stačilo se podívat na původní chronograf a položit si několik jednoduchých otázek.

Je opravdu nutné, aby byl tak velký? Musí mít tak netradiční ovládání? A musí chronograf na číselníku tolik dominovat? Odpovědí je nová generace.
Změna velikosti je podle mě jednoznačně krok správným směrem. 39,8 mm × 47,5 mm × 11,6 mm je u hranatých hodinek velmi dobře zvolená kombinace. Stále mají výrazný charakter, ale už nepůsobí jako přerostlý Santos. Stejně tak vítám návrat klasických tlačítek na pravou stranu. Původní řešení bylo zajímavé a nepochybně mělo své kouzlo, ale dvě klasická tlačítka jsou jednoduše intuitivnější. Největší otázkou tak zůstává samotná filozofie chronografu.

Potřebuje Santos chronograf? Čistě esteticky se dá argumentovat oběma směry. Santos je jeden z těch modelů, u kterých může komplikace působit skoro jako něco navíc. Klasický Santos je totiž designově natolik silný, že nepotřebuje žádnou další funkci, aby zaujal. Nový chronograf ale funguje právě proto, že se Cartier nesnažil z něj udělat závodní nástroj. Je to stále především Cartier Santos. Jen tentokrát má stopky. A po zmenšení pouzdra je to verze, která konečně dokáže oslovit i zákazníka, pro kterého byl předchozí XL chronograf jednoduše příliš velký.
Jak velký je nový Cartier Santos Chronograph?
Nová generace má rozměry 39,8 × 47,5 mm a tloušťku 11,6 mm. Oproti předchozímu XL modelu je tedy výrazně menší.
Jaký strojek používá Cartier Santos Chronograph?
Uvnitř pracuje automatický kalibr 1904-CH MC. Nabízí sloupcové kolo, vertikální spojku, frekvenci 4 Hz a rezervu chodu 47 hodin.
Je Cartier Santos Chronograph vhodný pro každodenní nošení?
Ano. Díky zmenšeným rozměrům, 100metrové voděodolnosti a možnosti rychlé výměny náramku či řemínku je nová generace univerzálnější než předchozí XL model.
Komentáře
Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první.