„Někdo se zeptá, ale proč Měsíc? Proč jej stanovit jako náš cíl? Stejně tak se můžete zeptat proč pokořit největší horu? Proč, 35 let tomu, přeletět Atlantik? … Zvolili jsme si dobýt Měsíc. Rozhodli jsme se stanout na Měsíci v této dekádě a udělat další věci ne proto, že jsou jednoduché, ale proto, že jsou těžké. Protože tato výzva poslouží k tomu, abychom se spojili a prověří náš zápal a naše schopnosti. Protože my jsme se rozhodli tuto výzvu akceptovat, nejsme ji ochotni odložit a máme v plánu ji vyhrát.“

JFK, proslov na univerzitě v Rice, Texas, USA,1962 [1]

Americký prezident tímto proslovem úspěšně motivuje své spoluobčany k tomu, aby ze sebe vydali to nejlepší a společně tak vyhráli největší a nejprestižnější závod který se kdy na Zemi uskutečnil. Kennedy ví, že jsou pozadu. Dokonce to sám osobně v proslovu přiznává. Ale stejně tak si byl jist tím, že USA má na to, aby své komunistické rivaly nejenom dorovnala, ale je předehnala a jako první vyslala člověka na měsíc. Pokud se tomu tak má stát, je potřeba být ve všech oblastech technologického výzkumu, vývoje a konstrukce na špici. 60. léta se zapsaly do dějin jako dekáda, ve které se zkoušely limity samotných lidských schopností a možností. A když jste na hraně, musí vše fungovat naprosto bezchybně. Není zde prostor pro žádnou chybu. Jak již všichni víme, Amerika vyšla z tohoto poměru sil vítězně. Její rakety Saturn V zůstávají i po 69. letech nejsilnější raketou, kterou kdy lidstvo zkonstruovalo. Letadla jako legendární A-12 nemají dodnes svého hodného následovníka. A v pozadí celého tohoto impozantního boje skromně stojí jeden vynález americké hodinářské firmy s českými kořeny. Bulova a její Accutron.

Historie firmy

Píše se rok 1858. Sedmiletý Josef Bulova připlouvá na zaoceánském parníku do města nekonečných možností. New York jej vítá pohledem na Manhattan. Proplouvají vedle čerstvě vztyčené sochy svobody a rodina Bulových konečně dosahuje svého dlouho vytouženého cíle – začátku nového života v USA. Původem polští rodiče, Anton a Barbara, se s celou rodinou zabydlují v novém městě a dávají se do práce. Ale nebudou to oni, kdo se tak významně zapíše do dějin nového světa. Až jejich syn využije možností, které mu jeho město skýtá a roku 1875 založí svůj vlastní krámek, ve kterém prodává a opravuje hodinky. Obchody jdou dobře, a tak již zkušenější Josef se rozhodne hodinky i vyrábět. Vzniká nová značka, která v následujících letech určuje nejnovější technologické, designové i marketingové trendy hodinářského světa. Obdivuhodně činí tak i v dnešní době, po více než 140 letech.

Již roku 1912 Bulova otevírá svoji továrnu určenou ke konstrukci hodinek v krajině hodinkám zaslíbené – Švýcarsku. Už tento krok je na svou dobu ojedinělý, odvážný a inovativní. Tyto tři vlastnosti Bulově nikdy nechyběly. Další předostí Bulovy je, na tu dobu, perfektní marketing. Jejich originální plakáty na Times Square poutaly pozornost kolemjdoucích a Bulova se stává pořád populárnější mezi řádovými Američany.

S většími a většími úspěchy si Bulova mohla dovolit nákladnější prostředky výzkumu i propagace. Roku 1926 miliony Američanů slyšely první rádiem vysílanou reklamu na světě: „Je 8 hodin ráno, čas Bulova“. Rok nato Bulova staví observatoř na vrcholu New Yorského mrakodrapu, aby byla schopna přesně stanovit astronomický čas. Jako technologický lídr, Bulova, vyhlašuje odměnu pro prvního člověka, který sám přeletí Atlantik bez mezipřistání. Tímto pionýrem se stává roku 1927 Charles Lindbergh, obdrží od Bulovy $1000 a stává se symbolem nového modelu hodinek „Lone Eagle“ (v překladu osamělý orel).

Lone Eagle se brzy stává nejprodávanějším modelem značky, která ale neusíná na vavřínech a pokračuje s vývojem dál. Během druhé světové války Bulova podpořila válečnou snahu spojenců v jejich kampani proti státům osy. Časové strojky Bulova se nacházely v nejrůznějších strojích vojenské mašinérie. Od rozbušek, přes alimetry až po speciální hodinky pro vojáky americké armády. Krátce po druhé světové válce v hodinářském světě začíná závod o to, kdo jako první nahradí klasickou setrvačku něčím dokonalejším [2]. Bulova je samozřejmě zase na špici a hodlá tam zůstat. Počátkem 50. let minulého století do americké firmy přichází nadaný mladý inženýr ze Švýcarska, Max Hetzel. Je pověřen vedením týmu inženýru a konstruktéru, kteří mají za úkol vytvořit první elektricky napájené hodinky firmy. Katalyzátorem tohoto kroku bylo představení prvního elektrického strojku pro určování času, a to konkurenční společnosti Elgin Watch Company v březnu roku 1952. První náramkové hodinky poháněné elektrickou energií ale představuje jiná Americká společnost, Hamilton Watch, v roce 1957. Je to ovšem až Bulova, kdo koncem října 1960 přichází na trh se skutečně revolučními hodinkami – modelem Accutron.

Accutron – technologie

V čem byl Accutron tak revoluční? Všechny předchozí pokusy s bateriovými hodinkami spočívaly ve snaze pohánět tradiční setrvačku v mechanickém strojku elektrickou energii. Toto řešení přináší sice dosud bezprecedenční dobu chodu, ale trpí počátečními neduhy, a hlavně zde nedochází k žádnému zdokonalení samotného principu fungování hodinek, takže se nijak nemění přesnost ani odolnost hodinek (pokud něco, tak odolnost proti nárazům se zavedením složitého systému pohonu setrvačky elektromagnetickou sílou ještě zhoršuje). A přesně to Accutron mění.

Heslo Accutronu zní „ACCUracy through elecTRONic“ (přesnost pomocí elektroniky). Accutron, jako první hodinky na světě, používají místo setrvačky jako oscilátor ladičku, která se do té doby používala výhradně v hudebním světě. Ladička je v hodinkách neustále udržovaná ve vibrační frekvenci 360Hz! Pro srovnání, klasické setrvačky se pohybují někde kolem frekvence 2,5Hz. Tato, v té době neuvěřitelná, technologie zaručovala hodinkám dosud nevídanou přesnost, a to s odchylkou pouhé jedné minuty za měsíc. Accutron přinášel i další výhody. Na jednu baterii vydrží v chodu celých 12 měsíců. Přenos vibrací z ladičky na ozubené soukolí zajišťuje ručkové kolo, které je tak precizně sestrojeno, že jeho zoubky nejsou nahým okem viditelné. A i přesto je Accutron oproti klasickým hodinkám ve své konstrukci mnohem jednodušší. Zatímco v klasických časoměřičích je na 140 miniaturních pohyblivých části, Accutron se skládá z pouhých 27 dílu a z toho je jenom 14 pohyblivých! To mu taky zajišťuje mnohem větší odolnost proti nárazům, vibracím a tepelným výkyvům. Není žádným překvapením, že o tuto přelomovou technologii se začínají zajímat lidé z nejmocnějších politických kruhů USA.

Accutron a NASA

Během vývoje nové technologie, někdy kolem roku 1955, se v hlavním sídle společnosti Bulova objevují pánové z národního poradního výboru pro letectví, zkráceně NACA (které se později přemění na slavnou NASA) a nabízí společnosti možnost spolupráce. V letectví, a ve vesmírných plavidlech především, je velký zájem o co nejpřesnější a nejspolehlivější určovatele času. Američtí inženýři netušili, jaký vliv bude mít na mechanický systém v tradičních hodinkách prostředí nulové gravitace. Stejně tak panovala obava, co s delikátními částmi hodinek udělá vysoké přetížení u startu rakety nebo vibrace způsobené letem extrémní rychlosti v husté zemské atmosféře. Proto byl do všech palubních přístrojů raket, satelitů, výcvikových letounů a dalších klíčových strojů montován strojek poháněný technologií Accutron. A tak se stalo, že už 3 roky před uvedením samotných hodinek na trh, nad hlavami všech lidí kroužily satelity Vanguard, které pro přesné určení času používaly nové strojky s elektrickou ladičkou ve svém srdci [3]. V 60. letech Bulova dále prohlubovala svojí spolupráci s NASA a stála v samotném čele závodu o dobytí měsíce. Zkušební letci na ikonickém raketovém letounu X-15, kteří se připravovali na svojí pozdější kariéru dobyvatelů vesmíru, nosili na svém zápěstí Accutron. Všechny rakety Gemini, jak i většina raket Apolla (včetně Apolla 11), používala ve svých palubních přístrojích strojky Accutron. Accutron se tak dostal i na Měsíc a dokonce tam zůstal. Poté co Buzz Aldrin podle něj nastavil potřebné údaje na lunárním vozítku k odeslání dat zpět na Zem, astronauti opustili Měsíc a nechali za sebou tiše bzučící Accutron v Moři Klidu.

Accutron a CIA

Spolupráce s NASA Bulově přinesla mnoho úspěchů, nicméně technologii firmy ani zdaleka nevyužívala pouze NASA. Kromě ní se Accutrony zabydlely taky na zápěstích vlakových průvodců, strojvůdců, výpravčích, jeho přesnost přišla vhod kapitánům zaoceánských lodí, pilotům civilních letounů a dokonce i vojenských speciálů, nejznámějším příkladem budiž Air Force One. Pak je tady jedna společnost, která operuje v tak přísném režimu utajení, že ani samotná Bulova neměla dlouho tušení o tom, že její hodinky slouží i ji. Řeč nemůže být samozřejmě o nikom jiným než CIA. Šedesátá léta jsou kromě vesmírného závodu poznamenaná taky obdobím snad nejkritičtějšího stádia studené války. Zpravodajské služby obou znepřátelených mocností disponují skoro nekonečnými zdroji a mobilizují všechny dostupné prostředky kterými disponují. Jeden z primárních cílů CIA v této hektické době byly špionážní lety prováděné nad územím Sovětského Svazu. Speciálně pro tento úkol je vyvinut, nyní již legendární, letoun U-2 přezdíván „Dragon Lady.“ U-2 je schopen dlouhodobě operovat ve výšce až 20ti kilometrů nad mořem a pořizovat výzvědné fotografie vysoko nad nepřátelským územím. Právě jeho schopnost létat po dlouhou dobu v rekordní výšce mu měla zajistit schopnost uniknout sovětské protiletadlové palbě. Vycházelo se z toho, že sovětské rakety protiletadlové obrany nebudou schopny zasáhnout tak vysoko letící cíl. První ostrá mise U-2, v červenci 1956, tuto teorii, k radosti amerických důstojníků, potvrzuje. Sovětský protiletadlový systém se proti U-2 ukázal zcela bezmocným a výsledné fotografie byly ještě lepší, než v co se CIA odvážila doufat. Za železnou oponou ale bili na poplach. Chruščov burcuje generály Rudé Armády. Požaduje rychlé a absolutní řešení. To se sovětským inženýrům podaří poskytnout až za dlouhé 4 roky, kdy nové rakety sovětské protivzdušné obrany sestřelí letoun U-2 hluboko nad sovětským územím a rozpoutají další krizi v už tak napjatých mezinárodních vztazích. Všechny výzvědné lety jsou okamžitě zastaveny. Je potřeba najít náhradní řešení, a to rychle. CIA ale ve vývoji nezaspala, naopak již delší dobu pracuje nad novým strojem. Má to být nejmodernější a zcela bezkonkurenční letadlo, které by ji dovolilo nahradit nyní již zranitelné U-2.
Kódový název: project OXCART.

Výsledkem je stroj, který o parník předběhl svoji dobu. Dnes jej známe jako A-12. Je možná škoda, že stojí tak trochu ve stínů svého nástupce, legendárního SR-71 „Blackbird“. A-12 byly první letadla na světě, které překonaly rychlostní hranici Mach 3, zvládly létat v nadmořské vysoko nad 26km a maximální rychlost stoupání činila 60m/s. Tyto parametry se od té doby nepodařilo překonat žádnému letadlu na světě [4]. A-12 tak zůstávají nepokořena i po více něž 50. letech od jejich prvního startu. Hon za maximálními rychlostmi ale nutně přináší pěkně zapeklité komplikace. Při takto vysokých rychlostech je celý stroj vystaven extrémním teplotám. A to tak velikým, že Skunks Works [5] musely při navrhování letadla nechat v trupu nepatrné rozestupy, aby se jednotlivé konstrukční části vnějšího pláště měly pod vlivem obrovského horka kde roztáhnout. A jelikož A-12 využíval k chlazení speciálně vyvinuté palivo, které nebylo uschováváno v klasických nádržích, ale přímo v trupu, hned za pláštěm letadla jenž za normální teploty netěsnil, tak při klasických podmínkách A-12 jednoduše prosakoval. Tak velká byla míra inovace u projektu OXCART. Většina dílů se pro letoun musela speciálně vyvinout, aby vydržely extrémní podmínky a splnily náročné požadavky americké rozvědky. Jeden díl se ale vyvíjet nemusel. Časoměřiče v palubních přístrojích letadla. Ano, jedná se o Accutron. Taky piloti dostali od CIA nové hodinky Bulovy. Podle zachovaného dopisu bývalého pilota A-12, Franka Murray, CIA testovala hned několik hodinek, ale pouze Accutron vydržel fungovat naprosto dokonale i v extrémních podmínkách, které při letu v kokpitu panovaly. Tak veliká byla a stále je míra inovace a konstrukční dokonalosti ve společnosti Bulova.

Accutron – hodinky

Není bez zajímavosti, že samotné hodinky neměly i přes svůj konečný úspěch žádný raketový start na trhu. První verze Accutronu se totiž prodávaly v klasickém konzervativním pouzdře. Uvnitř sice tepal úplně odlišný a revoluční strojek, ale na první pohled nikdo nepoznal rozdíl. Ten by šlo poznat pokud by si někdo hodinky přiložil k uchu. Accutron totiž díky absenci setrvačky a přítomností vibrující ladičky netiká, ale bzučí. Marketingové oddělení Bulovy problém vyřešilo vskutku originálně. Jednoduše vydali speciální edici Accutronu, u kterého odstranili ciferník. Každý tak ihned viděl, že uvnitř hodinek se nachází něco skutečně revolučního. Zároveň tak Accutron získal svůj jedinečný futuristický vzhled, ne nepodobný dílům architekta Sira Richarda Rogerse. Hodinové indexy se jednoduše namalovaly na plastové sklíčko chránící vnitřek hodinek (tehdy ještě o safíru nemohla být ani řeč). Speciální edice hodinek se stala prodejním trhákem. O Accutron byl najednou neskutečný zájem a Bulova rozhodla rozjet sériovou výrobu nového typu. Příznačně jej nazvala Accutron Spaceview. Společnost dokonce rozeslala obchodníkům, kteří měli na skladě starší verze, speciální nástroje, kterými šlo sundat sklíčko, domalovat indexy, vytáhnout ciferník a tak poměrně jednoduše a za použítí svépomoci změnit klasický Accutron na verzi Spaceview.

Další evolucí modelu byla verze Accutron Astronaut. Jednalo se o speciálně navržený a zdokonalený Accutron určen pro piloty experimentálního X-15 a v konečném důsledku i pro astronauty. Ta už obsahovala klasický ciferník, vylepšen byl rovněž kalibr, který nyní ukazoval GMT čas (třetí ručička na ciferníku). Accutron Astronaut se skutečně do vesmíru několikrát podíval, byť svůj vlastní závod s Omegou o to, které hodinky budou jako první na měsíci, prohrál.

A s koncem závodu o měsíc končí taky zlatá éra Accutronu. Roku 1969 Seiko představuje model Astron s jeho quartzovým strojkem, který v konečném důsledku z trhu vytlačí hodinky s ladičkovými systémy. To nic nemění na tom, jak veliký úspěch a jak zásadní revoluci model od Bulovy představoval. Když roku 1976 sjíždí z výrobní linky poslední model Accutronu (verze Astronaut), prodejní čísla všech verzí překonávají hranici 5 milionů kusů.

Bulova dnes

I po ukončení prodeje Accutronu a nástupu éry nových quartzových hodinek, Bulova nepřestává inovovat. Jak je již zvykem, je zase na technologické špičce ve svém oboru. Ať už se jedná o nástup quartz chronografů, digitálních hodinek či dalších nuancí hodinářského světa, Bulova u toho nikdy nechybí. V roce 2007 se firma stává součásti skupiny Citizen a ve spolupráci s Japonskými odborníky v roce 2010 představuje svůj nejnovější počin. Nový revoluční strojek – Bulova Precisionist.

Precisionist je ve své podstatě quartzový strojek, který ale pracuje na frekvenci těžko představitelných 262kHZ! To je asi 8x více než klasické quartz mechanismy. U hodinek většinou platí, že čím vyšší frekvence, tím větší přesnost. V tomto případě vysoká frekvence umožňuje dosáhnout Bulově opravdu úctyhodné přesnosti +-10 sekund na rok! Toto činí z hodinek Bulova jedny z nejpřesnějších ukazatelů času na zápěstí, které si můžete konvenčně zakoupit (aniž by se potřebovaly synchronizovat s externím zdrojem, jak je tomu u rádiem řízených hodinek). Přesnější jsou už jenom atomové hodiny, které ale asi jenom tak na zápěstích neuvidíme, a některé prémiové modely luxusních švýcarských značek.

Další výhodou nového strojku je krásně plynulý chod sekundové ručičky, což bylo až dosud výsadou především mechanických kousků. Při tom všem se podařilo udržet životnost baterie na velmi rozumných třech letech. Pokud toužíte po naprosto přesných hodinkách a nechcete ztratit kouzlo a šarm plynule se pohybující sekundovky, máte před sebou jasnou volbu. S nákupem Bulovy navíc kupujete podstatný kus hodinářské historie s českými kořeny a můžete si být jistí, že na zápěstí nosíte model od značky, která vždy byla a stále je na samotné špičce ve vývoji i produkci hodinek. V naší nabídce máme hned několik modelů se strojkem Precisionist.

Pro Helveti.cz, Jiří Turoň

[1] Transkript proslovu JFK na univerzitě v Rice, Texas, USA, 1962. Dostupné online v angličtině na https://er.jsc.nasa.gov/seh/ricetalk.htm

[2] „Pro mechanické hodinky je zdrojem energie spirálová pružina (pero). Energie pera je přenášena na setrvačku, která svým kmitáním (kyvadlo), pohání ručky hodinek. Děje se tak prostřednictvím spojení setrvačky s krokovým kolem, které při každém jednotlivém kmitu setrvačky umožní stoupacímu kolu posunutí o jeden zub, tj. převede energii v pohyb na sekundové (minutové, hodinové) kolo čímž se posunou ručky hodinek. Tento jev je všem všeobecně znám a projevuje jako tik (tikání) hodinek.“ Text převzat z: http://www.svycary.cz/setrvacka

[3] Podle některých zdrojů musela Bulova dokonce na žádost CIA a NASA odložit představení hodinek, aby se zachovala konkurenční výhoda špionážních satelitů, které ji právě Accutron poskytoval.

[4] Jedná se zde o parametry udávané přímo výrobcem. Oficiálním rekordmanem je ale Blackbird (drží rekord jak pro nejrychlejší let, tak pro let v nejvyšší výšce). Jelikož ale A-12 létaly v době, kdy se nikdo o stanovení rekordu moc nezajímal, je docela možné, že lehčí a menší A-12 je skutečným držitelem titulu nejrychlejšího letadla na světě. To se ale bohužel už nikdo nedoví.

[5] Speciální divize společnosti Lockheed Corp. pro výrobu a výzkum nejnovějších prototypů letadel objednaných vládními složkami.