Christopher Ward The Twelve Xander: Když umělce pustíte do strojku

Přiznám se bez mučení – Christopher Ward byla dlouhá léta značka, kterou jsem téměř přehlížel. Mám totiž jednu vlastnost. Jakmile se kolem nějaké značky nebo modelu vytvoří až příliš velký hype a začne na mě vyskakovat z každého hodinkového webu, YouTube kanálu nebo Instagramu, automaticky zbystřím. Ale spíš opačným směrem. Místo nadšení přichází určitá skepse.

Přesně tak jsem to měl i s Christopher Ward. Pak jsem se ale začal zajímat o to, co značka skutečně dělá. Zjistil jsem, že za popularitou nestojí jen povedený marketing. Christopher Ward vyvíjí vlastní strojky, nebojí se technických experimentů, spolupracuje s armádou i dalšími ozbrojenými složkami a během několika let si dokázal vybudovat respekt, který už dávno není založený jen na atraktivním poměru ceny a výkonu.

Od té doby každou jejich novinku sleduji mnohem pozorněji. A když jsem poprvé uviděl The Twelve Xander, nestačil jsem se divit.

Hodinky měsíce prosince 2025: Rozverný Maurice Lacroix & Majestátní Biatec T.G.M

recenze

Když nestačí ozdobit číselník

Není to tak dávno, co jsem v článku v pravidelné rubrice Hodinky měsíce psal o tom, že se svět hodinek stále častěji propojuje s moderním uměním. Zároveň jsem ale přiznal jednu obavu. Aby se z toho nestal další módní trend. Barevné limitované edice, které budou rok nebo dva zaplavovat trh, než se na ně zase zapomene.

Zde jsem ale pochopil, že podobná spolupráce může mít mnohem větší hloubku. Většina značek totiž skončí u potištěného číselníku, případně přidá zajímavý řemínek nebo speciální gravírování rotoru. The Twelve Xander jde mnohem dál a nechává umění proniknout přímo do samotného strojku. A právě tím mě dostal.

8 součástek, 50 dní a 900 hodin

Za projektem stojí skotský umělec Chris Alexander, kterého většina fanoušků zná pod přezdívkou The Dial Artist.

Jeho tvorba vychází z graffiti, street artu a také z ikonických cákanců barev Jacksona Pollocka. Inspirací byl dokonce i legendární obal debutového alba skupiny The Stone Roses. Na první pohled působí The Twelve Xander téměř chaoticky, jenže ten chaos je dokonale promyšlený.

Christopher Ward poslal Alexanderovi osm viditelných součástí strojku ze všech 150 vyrobených hodinek. Ve svém studiu ve skotském Perthu pak strávil padesát dní tím, že jednotlivé díly základoval, stříkal airbrushem, ručně maloval a nakonec dokončoval ochrannými vrstvami.

Celkem tak ručně upravil více než 1 200 komponentů a celé limitované edici věnoval přibližně 900 hodin práce. A právě tady se z běžné limitované edice stává něco mnohem zajímavějšího.

Každý kus je skutečný originál

Výrobci luxusních hodinek dnes velmi rádi používají slovo unikátní. Jenže ve většině případů to znamená, že na dýnku najdete jiné pořadové číslo. The Twelve Xander jde jinou cestou.

Protože každá součástka byla malována ručně, neexistují dvoje stejné hodinky. Každý cákanec barvy dopadl jinam, každá vrstva vznikla trochu odlišně a každá kompozice je originál. V době, kdy se i luxusní hodinky vyrábějí s téměř laboratorní přesností, působí podobná nedokonalost vlastně osvěžujícím dojmem. Tentokrát totiž není známkou horší výroby. Je součástí příběhu.

Odvaha, kterou si mohou dovolit jen nezávislé značky

Na The Twelve Xander je krásně vidět ještě jedna věc. Christopher Ward už dnes rozhodně není microbrand v pravém slova smyslu. Vyrostl ve značku s vlastním manufakturním strojkem, stabilním postavením na trhu a respektem, který si během posledních let jednoznačně zasloužil.

Přesto si zachoval něco, co u mnoha tradičních švýcarských výrobců postupně mizí. Odvahu experimentovat. Velké hodinářské domy bývají často svázané historií, očekáváním zákazníků i korporátním rozhodováním. Každá novinka prochází dlouhým schvalovacím procesem a jakýkoliv výraznější experiment představuje určité riziko.

Nezávislé značky jsou v tomhle mnohem svobodnější. Mohou přijít s nápadem, který je možná trochu bláznivý. Mohou riskovat a nemusí se zavděčit úplně každému. Díky tomu často posouvají hodinářství dopředu. Dokážu si jen těžko představit, že by někdo přišel do zasedací místnosti Rolexu nebo Omegy s návrhem nechat graffiti umělce ručně pomalovat více než tisíc součástek strojku.

U Christopher Ward nejen že podobný nápad vznikl, opravdu se dostal do výroby a spatřil světlo světa.

Špičkové mechanické hodinky

Celý projekt ale nestojí jen na barvách. Každá vrstva laku totiž mění tloušťku jednotlivých součástek a u skeletonizovaného strojku rozhodují doslova setiny milimetru. Nešlo tedy jen o umění, ale i technickou výzvu.

Hotové komponenty proto putovaly zpět do švýcarského Bielu, kde hodináři kontrolovali všechny tolerance a následně ověřovali přesnost chodu. Smyslem bylo zajistit, aby barevná úprava nijak neovlivnila funkčnost kalibru. Právě to je moment, který si podle mě zaslouží respekt. Nestačilo vytvořit něco efektního. Musely to být stále stoprocentně kvalitní mechanické hodinky.

Z oblíbeného modelu vzniklo něco úplně nového

Model Twelve dnes patří mezi nejúspěšnější kolekce Christopher Ward. Integrovaný tah, ostře řezané titanové pouzdro, vlastní skeletonizovaný strojek i vysoká úroveň zpracování z něj udělaly jedny z nejzajímavějších sportovních hodinek posledních let. O to víc mě překvapilo, že se značka rozhodla sáhnout právě na model, který už sám o sobě funguje skvěle.

Výsledek ale ukazuje, že to stálo za to. Z technicky působícího skeletonu vznikly hodinky, které připomínají moderní uměleckou instalaci. A přesto neztratily nic ze své hodinářské podstaty.

Technické parametry

Základem zůstává Christopher Ward The Twelve X (Ti). Pouzdro o rozměrech 41 × 44,5 × 12,3 mm kombinuje titan Grade 2 a Grade 5, díky čemuž jsou hodinky lehké, odolné a velmi pohodlné na nošení.

Uvnitř pracuje vlastní skeletonizovaný kalibr CW-001, který nabízí:

• automatický nátah,
• 26 kamenů,
• frekvenci 28 800 polokmitů za hodinu (4 Hz),
• dvojici hlavních per,
• rezervu chodu 120 hodin (5 dní),
• certifikaci chronometru (COSC) s přesností -4 až +6 sekund za den.

Barevně upravené součástky jsou viditelné z obou stran díky safírovému sklíčku i průhlednému dýnku. Celá edice čítá pouhých 150 kusů. K dispozici je varianta na integrovaném titanovém tahu nebo na bílém pryžovém řemínku.

Mění Twelve Xander můj pohled na spojení hodinek a umění?

Možná ano. Pořád si myslím, že spojování hodinek s uměním může snadno sklouznout k lacinému marketingu. The Twelve Xander však ukazuje, že když se podobná spolupráce udělá poctivě, může vzniknout něco, co není jen barevnou limitovanou edicí.

Ch. Ward C1 Bel Canto, Citizen Promaster Sky a Tudor Pelagos FXD GMT

blog.helveti.cz

Je to projekt, který spojuje vysokou hodinářinu, ruční řemeslo a moderní umění způsobem, který nepůsobí samoúčelně. A možná právě proto mě tahle novinka zaujala mnohem víc než většina letošních premiér. Ne proto, že je barevná. Ale proto, že je odvážná. A takových projektů bych chtěl v budoucnu vídat víc. Pokud si Christopher Ward zachová stejnou odvahu experimentovat, nezbývá než dodat jediné: Go Ward Go!