Stručná historie potápěčských hodinek

Seiko SPB053J1

Potápěčské hodinky, jak je známe dnes, jsou triumfem designu, kvalitních materiálů a precizního zpracování. Jak jsme se ale dostali od dob kapesních hodinek až k hodinkám, které dokáží fungovat i na nejhlouběji položených místech naší planety?

Éra průkopníků

Kapesní hodinky byly zpravidla nošeny v kapse saka, či vesty a byly tudíž tak nějak chráněny před vnějšími vlivy. Hlavními nepřáteli byly otřesy, jemný prach a v neposlední řadě také vlhkost. Ačkoli se snaha o řešení setkala s částečně úspěšným řešením, především díky Hansi Wilsdorfovi, majiteli značky Rolex, jednalo se pouze o první krůček. Jeho nápad využít externí šasi (1922, Rolex Hermetic/Submarine) sice výrazně omezil množství prachu, které do hodinek vnikalo, zcela mu však nemohl zabránit především kvůli nedořešenému utěsnění korunky. Limity hodinek se také ukázaly za použití v tropických oblastech s mnohem větší vlhkostí vzduchu, např. v Indii.

Rolex Hermetic, 1922

Ve snaze zlepšovat své výrobky Rolex v roce 1925 koupil patent šroubovací korunky Paula Perregauxe a Georgese Perreta, který následně v letech 1926-27 zdokonaloval. Tento patent pak hrál důležitou roli, jelikož ostatní výrobci díky němu museli přijít se svými vlastními řešeními, čož celé odvětví posouvalo dopředu. V roce 1927 přišel Rolex s modelem Oyster (kromě patentované korunky měl také šroubované šasi), který se rovnou rozhodl řádně zviditelnit při pokusu Mercedes Gleitzeové o přeplavání kanálu La Manche v témže roce. Hodinky však měla pověšeny na krku, nikoli na zápěstí. Prodejci, na žádost výrobce, model vystavovali v akváriích plných vody.

Jiný směr zvolila značka Omega u modelu Marine (1932). Opět došlo k použití externího šasi, nicméně hermeticky uzavřeného. Jde o první hodinky, které se dají označit jako potápěčské. Byly totiž podrobeny na tu dobu extrémním testům – několikaminutové ponoření do velice horké vody (přes 80 stupňů Celsia) a následné rychlé, asi třicetiminutové, ponoření do hloubky 70 metrů v chladných vodách Ženevského jezera.

Omega Marine, 1932

Průkopníkem byla také značka Officine Panerai, která vyráběla hodinky vhodné pro potápění pro italskou armádu. Model Radiomir Panerai totiž používal ke čitelnosti barvu na bázi Radia. Po zákazu používání této radioaktivní látky bylo nahrazeno Tritiem. Dva roky po představení prototypu se pouští do sériové výroby.

Potápění na úplně jiné úrovni

Potápění dostalo nový impuls s vynálezem aqualungu (1943), tedy podvodního dýchacího přístroje s otevřeným oběhem vzduchu. Tím se zvýšil jak čas, který bylo možno pod hladinou strávit, tak i hloubka, které bylo teoreticky možné dosáhnout. To, spolu s rostoucí oblíbeností potápění, stimulovalo růst poptávky po hodinkách, které by tyto výzvy zvládly.

V roce 1956 si Panerai nechává u modelu Luminor patentovat design páčky, která drží korunku proti šasi. Tím posouvá možnosti využití svých hodinek ze 70 m až do hloubky kolem 200 m.

Panerai Luminor, 1956

Již v roce 1953 se však díky zakázce od francouzského námořnictva objevil model Blancpain Fifty Fathoms (padesát sáhů). Tyto první “opravdové” potápěčské hodinky vyhovovaly třem požadavkům speciálních potápěčských jednotek:

  • přesné měření délky ponoru (a tím pádem také zbývajícího množství vzduchu),
  • vynikající čitelnost za jakýchkoli podmínek,
  • robustní konstrukci zajišťující prvotřídní spolehlivost.

Model Fifty Fathoms měl také jako první otočnou lunetu, kterou šlo otáčet pouze jedním směrem, dále, netradičně, automatický strojek, jímž se šetřil pohyb a opotřebovávání korunky a kvůli svému vojenskému využití to byly také hodinky antimagnetické. V roce 1996 se staly pomyslnou “základní čárou” pro normu ISO 6425, vymezující specifikace potápěčských hodinek.

Blancpain Fifty Fathoms, 1953

O rok později, v roce 1954, představil Rolex svůj model Submariner, voděodolný do 100 m hloubky. Submariner se stal asi nejslavnějším (a nejvíce imitovaným) modelem potápěčských hodinek vůbec. V roce 1960 pak přišel monstrózní, specializovaný model Rolex Deep Sea, se kterým se expedice Jacquese Piccarda a Dona Walshe ponořila na dno Mariánského příkopu (hloubka asi 10 900 m). Hodinky byly připevněny vně jejich podmořského plavidla – Batyskafu Trieste. Hodinky byly vysoké 3.6 cm a měly vypouklé sklo. Stejnou misi vykonal o více než 50 let později i upravený model Deepsea (2008), Deepsea Challenge, který v roce 2012 doprovodil na nejhlubší místo na světě režiséra Jamese Camerona. I tehdy vše hodinky zvládly na jedničku.

Rolex Submariner, 1954

Díky používání mixu helia, kyslíku a dusíku v dekompresních komorách bylo nutné přijít s řešením hromadění helia v hodinkách. Helium má totiž nejmenší molekuly, které v přírodě existují, díky čemuž jsou schopny postupně pronikat do hodinek skrze gumová těsnění. To při vynořování komory způsobuje větší tlak v hodinkách, než ve zbytku komory, což má za následek prasknutí jejich skla. Řešením byl výpustný heliový ventil, s nímž krátce po sobě přišly značky Doxa (Sub 300T Conquistador) a Rolex (Sea Dweller). Model Sea Dweller (1967) byl voděodolný do 610 m.

Poslední hloubkové rekordy – posouvání hranic sériově vyráběných hodinek:

  • 2002Breitling Avenger Seawolf –  testovány do hloubky 10000 stop / 3000 metrů
  • 2005CX Swiss Military 12,000 feet – testovány do hloubky 12000 stop / 3600 metrů
  • 2008Rolex Deepsea – testovány do hloubky 13000 stop / 3900 metrů
  • 2009CX Swiss Military 20,000 feet – testovány do hloubky 20000 stop / 6000 metrů

Všechny certifikované rekordy byly dosaženy s hodinkami splňují normu ISO 6425 a tudíž mají i 25% “rezervu”. U hodinek CX Swiss Military 20,000 feet to tedy prakticky znamená, že hodinky jsou voděodolné až do hloubky 7 500 m!

Testování ve velkých hloubkách

S nápadem, jak kreativně upozornit na kvalitu svých produktů, přišla japonská značka Seiko. Jednalo se totiž o extrémní testování náhodně vybraných kusů sériově vyráběného modelu Seiko Marine Master Professional 1000 m (ve dvou variantách – s bateriovým a automatickým pohonem). Podobně jako u výše zmíněných rekordů byly hodinky během testu připevněny vně podmořského plavidla. Ačkoli jsou, jak název hodinek napovídá, certifikovány na použití do hloubky 1000 m (tedy 1250 m dle normy ISO 6425), vedly si nad očekávání dobře! Jste zvědaví jak takové testování vypadá a do jaké hloubky hodinky fungovaly? Tipněte si!

Pozn.: Seiko Marine Master nově v reedici na našem eshopu. Existuje také mírně odlehčená verze těchto hodinek.

Seiko Marine Master Professional 1000 m, 1965

Autor: Ondřej Kuděla
Vítězný článek znamená výhru hodinek Wenger Attitude Chrono 01.1543.108

Tento článek byl napsán v rámci naší soutěže. Chcete se také ucházet o hodnotné ceny? Sledujte naše sociální sítě (Facebook, Instagram, Youtube) abyste o soutěžích věděli jako první!

Rádi čtete naše články? Navštivte náš e-shop nebo se přihlašte do newsletteru.
Přihlaste se k odběru novinek a článků:

Komentáře

Zaujal vás článek? Chcete nás pochválit nebo nám naopak něco vytknout? Budeme moc rádi za váš komentář. Zpětná vazba je pro nás velmi důležitá.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *