Když se řekne chronograf, jako první se vám určitě vybaví hodinky Omega Speedmaster Moonwatch. První hodinky na měsíci, notoricky známé jako „Moony“, legenda legend, grail watch pro mnohé z nás, ikona. Takhle bych mohl pokračovat až do nekonečna vesmíru. Jenže historie hodinek respektive chronografů ve vesmíru je přeci jen o něco bohatší. Právě proto se dnes detailněji podíváme na letošní novinku Prospex SSC947P1 Speedtimer ‘Pogue’ od Seika, která lehce oprašuje přeci jen trochu zašlou slávu modelu, který se také podíval na oběžnou dráhu.

Obsah recenze

Původní chronograf Seiko 6139

Letošní novinka Seiko Prospex SSC947P1 Speedtimer ‘Pogue’ nepřímo navazuje na ikonický model Seiko 6139. Ještě než se však podíváme na mladšího brášku, představme si nejprve model 6139. Proč je vůbec pro historii chronografů tak zásadní?

Například jde o jeden z prvních chronografů s automatickým strojkem, který jako první používal sloupkové kolo a vertikální spojku. Díky tomuto technickému pokroku se však hodinky v roce 1969, kdy byly uvedeny na trh, nestaly tak proslulými.

Slavnými se staly až o čtyři roky později díky americkému astronautovi NASA Wiliamu Pogueovi, který svá vlastní Seika 6139 ze své osobní sbírky vzal na misi Skylab 4. Seiko 6139 se tak staly prvním automatickým chronografem nošeným ve vesmíru. Díky němu a této události hodinky dostaly přezdívku Pogue, kterou si drží dodnes.

V novém kabátě

Novinka s označením SSC947P1 připomíná svého předchůdce velmi vzdáleně. Nechybí sice typicky žlutý číselník ani modro červená chronografová luneta. Zato veliká změna nastala v uspořádání číselníku. Zatímco původní Pogue mají jen jeden subčíselník, a to na šesté hodině, mladší bráška už má subciferníky tři, a to v klasickém rozložení, jak jsme dnes u Seika a obecně u chronografů zvyklí. 

Ke změně došlo také v rámci komplikace data. Model z roku 1969 disponoval komplikacemi data i dne v týdnu uloženými na třetí hodině. Ten z letošního roku 2024 má ukazatel data uložený pod čtvrtou hodinou, jako to známe například u modelu Zenith El Primero. 

Kompletaci změn však nelze zakončit ničím jiným než strojkem. Tam se totiž dostáváme k té nejzásadnější změně. Hodinky nejsou automatické. Jako u jiných Speedtimerů Seiko vsadilo na solární pohon, který je levnější pro výrobce, a tím i pro samotné zákazníky. Navíc zajišťuje úžasnou přesnost s odchylkou plus minus patnácti sekund za měsíc a pracuje s rezervou chodu až šest měsíců bez nutnosti strojek vystavovat světlu. 

Pořád to samé

Hodinky tak prošly oproti původnímu modelu Pogue velmi razantní změnou. Srovnám-li to ale s řadou Speedtimer, tak to jsou stále ty stejné hodinky – jen v jiném barevném provedení, které vlastně celkem vzdáleně odkazují na legendární model 6139. Kromě barev si z něj totiž nic jiného nezachoval, pominu-li, že se jedná stále o chronograf. 

Dobrý marketing

Seiko tak jen posiluje pozici a důležitost řady Speedtimer ve svém portfoliu. Označení „Pogue“ je totiž čistě jen marketingové. Model není limitovanou edicí omezenou počtem kusů a neliší se také ani cenou, která je stále stanovena stejně jako u jiných modelů této řady na 19 590 korun.

Je to ale špatně? V tomto směru jsem k rezolutní odpovědi lehce rozpolcený a rozpačitý. Na jedné straně je jen využita známá přezdívka místo toho, abychom opravdu dostali remake původního modelu. Na té druhé je rozšířena řada Speedtimer o novou barevnou kombinaci. A že jí Seiko dává takový prostor je jedině dobře, jelikož to jsou naprosto fantastické hodinky. Jde možná o nejlepší chronograf pod dvacet tisíc korun, který si můžete dnes koupit, a který je se solárním pohonem skvělým kompromisem mezi quartzovými a automatickými strojky.

Seiko tak opět nezklamalo, jen to udělalo tak trochu po svém, jako například u řady Seiko 5 s označením SKX Series. Otázkou totiž je, zdali by model měl takovou pozornost, kdyby jej Seiko neprezentovalo jako Pogue? Jestli by to nebyla jen nová barevná kombinace Speedtimerů? Protože taková je realita.