Nejen vodotěsnost. Co dělá z hodinek opravdové potápky?

Potápky. Jedna z nejoblíbenějších kategorií hodinek původně vznikla jako nástroj pro profesionální nebo dokonce vojenské potápěče. I když potápky na našich zápěstích absolvují většinou jen “kancl diving” či maximálně koupání u moře, stojí za to si připomenout, co všechno musí správné potápky umět. Ty skutečné totiž kombinují technickou preciznost, historické zajímavosti a chytré detaily, které sahají od jednosměrné lunety až po tajemný heliový ventil.

Věděli jste, že některé hodinky dokážou měřit hloubku, jiné mají na číselníku dekompresní tabulky a některé nosili potápěči jaderných ponorek právě proto, že neobsahovaly radioaktivní materiál? Ponořte se s námi do fascinujícího světa hodinek, které zvládnou mnohem víc než jen koupel ve vaně. V článku budeme postupovat podle funkcí, které z hodinek dělají právě ty potápěčské.

Voděodolnost

Dalo by se říct, že voděodolnost je nutnou podmínkou pro všechny ostatní potápěčské vlastnosti. Teprve když hodinky pod vodou spolehlivě fungují, můžete myslet na další vylepšování. Dneska, kdy spolehlivé potápěčské hodinky seženete za pár tisíc korun, se nám může zdát, že voděodolnost je samozřejmost. Dříve tomu tak ale nebylo. Nejedna luxusní značka si původně získala jméno jako výrobce spolehlivých (tedy hlavně voděodolných) toolových hodinek – ano, mluvím třeba o Rolexu.

Takže jednou z prvních potápěčských funkcí na hodinkách bylo dělené kolečko na číselníku, jehož horní polovina reagovala na vlhkost. Jakmile se půlka kolečka zbarvila do červena, potápěč věděl, že hodinky jsou plné vody, na nic nečekal a šel ven.

Dnes už jsou hodinky spolehlivě voděodolné, takže indikátor vlhkosti není potřeba. Pokud po něm přeci jen zatoužíte, tak jedna z mála možností, jak ho získat je Bulova Mil-Ships – reedice historického modelu značky z konce padesátých let.

Závod o co největší vodotěsnost

Jedny z prvních potápek se jmenovaly Blancpain Fifty Fathoms, což česky znamená padesát sáhů. A byly vodotěsné do padesáti sáhů, tedy 91 metrů.

Od té doby se mezi hodinářskými značkami koná nevyhlášený závod o co nejvyšší (nejnižší?) voděodolnost, kdy se hodinky spouští do Mariánského příkopu, přidělávají zvenku na plášť ponorek a podobné skopičiny 🙂.

My si ale můžeme říct, že ačkoliv rekordní ponor s lahví je do hloubky 534 metrů a na nádech do 140 metrů, tak rekreační ponory se provádějí maximálně do hloubky okolo 40 metrů. Proto hodinky voděodolné do 200 m podle mě musí stačit každému, včetně rekreačních potápěčů. Cokoliv navíc už je bonus.

Testování vodotěsnosti

V tomto kontextu se hodí připomenout ještě jednu věc – testování voděodolnosti. Každý lepší hodinář vám provede test vodotěsnosti a vystaví protokol. Ale! Většina hodinářů je vybavena přístrojem s maximálním tlakem 10 bar. Takže váš cenný kousek, vodotěsný do 5000 metrů bude otestován “jen” na hloubku 100 metrů.

Mimochodem – kromě 50 sáhů jsou ještě jedny hodinky s nezvyklou mírou vodotěsnosti. Vyráběla je značka Bulova, objevily se i v reedici, a říká se jim Devil Diver, protože mají ďábelskou vodotěsnost do 666 stop.

ISO 6425

Jen v rychlosti zmíním normu ISO 6425. Ta definuje, jak mají vypadat správné potápěčské hodinky. Říká, co musí být luminiscenční, jak má vypadat ciferník atd. Kvůli téhle normě třeba Seiko přesunulo u Prospex SPB317J1 datumovku na pozici 4. Na pozici 3 totiž musí být luminiscenční index. Více o rozdílu WR a DIVER’S voděodolnosti zjistíte v článku Voděodolnost hodinek přehledně.

Potápěčská luneta

Je to právě jednosměrná luneta, která je základní součástí všech potápěčských hodinek a definuje celou kategorii. Proč vlastně?

Proč je jednosměrná?

Pro potápěče je velmi důležité, jak dlouho je pod vodou. Nejde ani o zásobu vzduchu v lahvi (na to máme tlakoměr), ale o dobu strávenou v určité hloubce. Pod vodou se totiž kvůli vyššímu tlaku dusík rozpouští v krvi a v tkáních. Když se potom při výstupu na hladinu tlak prudce sníží, tak dusík může vyšumět jako otevřená lahev sodovky. A to myslím doslova. Dovedete si asi představit, že může jít i o život. Čím větší hloubka, tím kratší dobu tam potápěč může bez následků strávit – například v 33 metrech je to pouhých 15 minut.

A co potápění s Nitroxem? Nebo dekompresní ponory?

Ano. Uvědomuji si, že celá problematika je mnohem složitější. Tohle ale není článek o potápění, ale o hodinkách. Snad mi tedy jisté zjednodušení odpustíte. Na druhou stranu, bavíme se o době před téměř 60 lety. Tenkrát opravdu nebyl nitrox na každém rohu a ponory se plánovaly s tužkou a papírem.

A k tomu je tu právě luneta. Používá se tak, že při začátku ponoru potápěč nastaví vrchol lunety proti minutové ručičce a pak snadno odečítá minuty strávené pod vodou. A když si do lunety něčím “drbne” a ta se pootočí, tak si čas pod vodou může jedině zkrátit. Nehrozí mu, že by si čas pod vodou nevědomky prodloužil a při výstupu ho pak dusík ohrozil. Proto je luneta jednosměrná.

Proč je vroubkovaná?

Pokud máte po ruce nějaké potápky, přejeďte si po okraji lunety prstem a měli byste ucítit vroubkování. Pokud tam je, tak máte pořádné potápky. Lunetu musíte být schopný ovládat mokrýma rukama nebo v rukavicích.

Proč je obvykle značeno jen prvních 15 minut?

Některé potápky mají minutovou škálu jen pro prvních 15 – 20 minut. Zbytek je značen jen po pěti minutách. Tady je důvod jednoduchý a vlastně není jen potápěčský. Na přesnosti na minutu záleží jen u prvních 15 minut – a to platí u vaření, stejně jako u potápění. Pokud vaříte vajíčka, musí to být na minutu, pokud guláš, tak na pár minutách nezáleží.

Domácí použití

Mimochodem – jednosměrná luneta je perfektně použitelná i v civilním životě. Jak často slyšíte – bude to hotové za půl hodiny (třeba při výměně baterky u hodinek, haha), běžte se zatím projít? Já v takové situaci automaticky nastavuji lunetu na minutovou ručičku (nebo na předpokládaný čas, kdy bude hotovo) a mám čas pod kontrolou.

Nebo například při grilování věci typu – zakryjte maso alobalem a nechte odpočívat 5 – 10 minut. Není potřeba hledat minutku nebo startovat přesný odpočet na mobilu, stačí jen občas mrknout na zápěstí jestli už je hotovo. Jakmile si zvyknete takhle hodinky používat, dost vám to zjednoduší život. Je tedy fakt, že na to není potřeba aby luneta byla jednosměrná.

Čitelnost

Krátkou zmínku si zaslouží čitelnost a luminiscence. Na pořádné potápky musí být pod vodou vidět. A to i ve větších hloubkách nebo v noci. Hodinky musí být tedy perfektně čitelné a svítit.
Mimochodem, proto některé potápky (např. značky Doxa) mají zakrslou hodinovou ručičku a obrovskou minutovou. Pod vodou se měří na minuty, hodiny se používají jen na břehu.

Bezdekompresní časy na lunetě

Pojďme se vrátit k příkladu, že potápěč může strávit bez úhony 15 minut v 33 metrech. Tomu se říká tzv. bezdekompresní čas. Po uplynutí těch 15 minut se potápěč musí začít pomalu vynořovat, ale nemusí dělat žádné dekompresní přestávky.

Uváděním bezdekompresních časů je proslulá značka Doxa. Téměř všechny potápky řady Doxa Sub mají na lunetě dvě stupnice. Jedna udává hloubku ve stopách (takže na metry přibližně děleno čtyřmi), druhá bezdekompresní čas. Takže na naplánování jednoduchého ponoru nepotřebujete tabulky, stačí si čas najít na hodinkách.

Dekompresní tabulky

K plánování složitějších dekompresních ponorů slouží tzv. dekompresní tabulky. Po těch potápěč sáhne, když potřebuje strávit v hloubce víc času než v příkladu výše. Pak musí použít dekompresní tabulky, kde si najde hloubku, čas a najde si kolik a jak dlouhých přestávek musí při výstupu provést.

Co je dekompresní přestávka?

Je to fakt přestávka. Potápěč se zastaví v určité hloubce a počká určený čas, aby vydýchal přebytečný dusík. Většinou se u toho moc nehýbe a jen se vznáší ve vodě a čeká. Případně je to ideální chvíle na focení pod vodou 🙂

Dekompresní tabulky jako funkci má například Vulcain Nautical Heritage nebo levnější a barevnější Mido Ocean Star. Mrkněte na ně. Musím ale zodpovědně říct, že zatímco s papírovými dekompresními tabulkami pracovat umím, tak s verzí od Vulcainu bych si jen tak neporadil. Ale bude to jen o cviku. Každopádně, tohle je za mě ultimátní old school. Naplánovat si ponor jen s tužkou, papírem a Vulcainy.

Heliový ventil

Nezbytnou vlastností pro nás všechny kancelářské potápěče je heliový ventil. Abychom si vysvětlili o co jde, musíme si představit potápěče, kteří žijí delší dobu v podvodních habitatech. Něco jako je třeba český Hydronaut.

V takovém případě stráví potápěč pod vodou třeba několik dní. Ne nutně ve vodě, ale v prostředí s vyšším tlakem vzduchu. Po vynoření pak musí strávit třeba i několik hodin v barokomoře (zase ten dusík), kde se postupně snižuje tlak vzduchu na normální úroveň.

No a v těch barokomorách potápěčům praskala sklíčka hodinek. Ukázalo se, že viníkem tentokrát není dusík, ale helium. Ve větších hloubkách je totiž dusík toxický – navozuje stav podobný opilosti. Proto se nahrazuje heliem, které toxické není. Má ale jiný problém.

Co je dusíkové opojení?
Pokud jste někdy byli na operaci a dostali dýchnout rajského plynu (oxid dusný), tak si dokážete dusíkové opojení hezky představit – je to v podstatě stejné. Dusík ve vyšších hloubkách navozuje stavy od mírné euforie ve 30 – 40 metrech až po regulérní halucinace a bezvědomí okolo 80 – 90 metrů. Proto v hloubkách pod 40 metrů potápěči nedýchají vzduch, ale směs kyslíku s nějakým plynem – např. s heliem.

Molekuly helia jsou ale velké a pod vysokým tlakem se “natlačí” do hodinek. Při snižování tlaku se pak přes těsnění hodinek nedostanou ven a vysoký tlak roztříští sklíčko zevnitř. Proto byl vymyšlen heliový ventil, který helium z hodinek bezpečně pustí ven. Nám to tedy může být jedno – pokud se nechystáme pod vodu na týden v kuse. Heliový ventil mají například hodinky Nivada Grenchen.

Super compressor

V 70. letech docela frčely hodinky s pouzdrem super compressor. Nebudu se pouštět do detailů, protože jim zase tolik nerozumím. V zásadě ale jde o to, že pouzdro je konstruované tak, aby s vyšším tlakem vody byly těsnější a těsnější.

Většina takových hodinek se pozná podle toho, že má dvě korunky a vnitřní lunetu. To sice nijak nesouvisí s konstrukcí pouzdra, ale prostě se to tak tehdy dělalo 🙂.

Hloubkoměr

Dostat do hodinek analogový hloubkoměr je podle mě opravdový majstrštyk. Povedlo se to například Orisu s jeho Oris Aquis Depth Gauge. Na okraji číselníku je tzv. Bourdonova trubice, do které nateče voda a ukazuje hloubku.

No rad

Zajímavou kuriozitou jsou hodinky přezdívané no rad, což je zkratka pro no radiation.
Luminiscenční barva používaná v dřívějších letech na číselníky hodinek totiž obsahovala radioaktivní složku – radium. Ta by mohla ovlivnit citlivé přístroje na palubě jaderných ponorek, a proto jejich personál musel mít speciální verze hodinek bez luminiscence a tedy i bez radiace.

Dnešní hodinky už radium na číselníku samozřejmě mít nesmí a běžně používané barvivo SuperLuminova je zdraví neškodné. Někteří výrobci používají tritium, které je radioaktivní, ale to není nanášeno přímo na číselník. Vyrábí se ve formě miniaturních skleněných trubiček plněných tritiem a indexy hodinek jsou tvořeny z těchto trubiček. Příkladem takových hodinek je třeba Traser P 6600.

Potápky nejen pro potápěče

Ať už své potápky nosíte do kanceláře, k bazénu nebo je skutečně berete pod hladinu, je fascinující vědět, co všechno za nimi stojí. Každý detail – od voděodolnosti a jednosměrné lunety přes luminiscenci až po heliový ventil – má své opodstatnění a často i zajímavý příběh. Potápěčské hodinky nejsou jen o vodotěsnosti, ale o promyšlené funkčnosti, historii a poctivém řemesle.

A právě to z nich dělá víc než jen doplněk – jsou to malé technické nástroje s odvážnou duší. Lidé si kupují skutečné potápěčské hodinky i na běžné nošení z několika důvodů – nejen kvůli funkčnosti, ale i kvůli stylu, pocitu jistoty a symbolickému významu. Nejen že jsou odolné, spolehlivé a dobře čitelné, ale přítomnost speciálních řešení a funkcí zkrátka nejednoho muže potěší. Proto si můžete užívat potápěčské hodinky i nasucho při tzv. kancl divingu a nořit se s nimi do záplavy e-mailů nebo surfovat po internetu.

Zásadní je, aby vám hodinky dělaly radost. A pokud vás namotivují k pobytu pod vodou a dostanete se třeba až k potápění, budou pro vás mít obrovskou osobní hodnotu. A jak jsme si ukázali, voděodolnost i lunetu využijete i bez šnorchlu nebo přístrojů.