Garmin Cirqa vs Whoop: Když gigant vstoupí na cizí hřiště v podezřele podobných šatech

Aneb malé pojednání o tom, jak přesně vypadá „inspirace“ v hodinkářském průmyslu a proč se ta zajímavější bitva odehrává úplně jinde, než kam všichni koukají.

Je to příběh, který se v technologickém byznysu opakuje s pravidelností švýcarských hodin: specializovaná firma vytvoří novou kategorii produktu, roky ji brousí k dokonalosti, a pak přijde velký hráč se stejným nápadem, o pár čísel vyšším rozpočtem na marketing a formfaktorem, který jako by vypadl ze stejné výrobní linky.

Tentokrát se to jmenuje Garmin Cirqa versus Whoop. A je to skvělá ukázka toho, jak se dá na jednu otázku („kdo koho okopíroval“) odpovědět úplně jinak podle toho, jestli se ptáte právníka, historika, nebo zákazníka. Spoiler: než dočtete do konce, ta otázka se vám otočí naruby.

Cirqa vstupuje na scénu

Garmin Cirqa je čerstvě upečený fitness pásek bez displeje. Cena 4 990 Kč, deset dní výdrže, žádné povinné předplatné. Papírově vypadá jako promyšlený, dobře zacílený útok na teritorium, které si Whoop dosud hájil prakticky bez konkurence.

Jenže pak přišel detail, který celé věci dodal příchuť situační komedie. Cirqa nepoužívá nejnovější senzor Elevate Gen 5, tedy ten, který má i levnější sesterský Garmin Index Sleep Monitor, ale starší Gen 4, byť s přidaným měřením teploty kůže. Neoficiálně se mu už říká „Gen 4.1“. Produktová manažerka Garminu to obhájila tloušťkou modulu. Nezávislí komentátoři na to reagovali s laskavým, leč jasně čitelným „no tak jo, jestli myslíte“, protože zmíněný Index Sleep Monitor s tím lepším senzorem je ve skutečnosti tenčí. Pravděpodobnější vysvětlení tedy zní: cena a spotřeba baterie, ne rozměry.

K tomu si přidejte formfaktor. Textilní pásek o šířce 24 mm, upevnění na suchý zip, žádný displej. Podobnost s Whoopem je natolik nápadná, že by je na ulici nerozeznal ani zkušený gemolog. Tohle není spor o antény nebo patentované postupy měření dýchání, kde se dá aspoň teoreticky argumentovat inženýrskou nutností. Tohle je vizuální podobnost, která mluví sama za sebe: Whoop kategorii bezdisplejového wellness pásku vytvořil a zpopularizoval, Cirqa přichází o několik let později v podezřele podobném kabátě.

Seznam funkcí je nicméně na papíře bohatý: Body Battery, Training Readiness, HRV Status, Unified Training Status, propojení s hodinkami, tréninkové plány Garmin Coach. Otázka, na kterou pořádně odpoví až dlouhodobé nezávislé testy, zní: bude ta papírová hloubka fungovat v praxi stejně dobře jako na existujících hodinkách Garmin, nebo je to narychlo přišitá záplata na formfaktor, který Garmin nikdy předtím nezkoušel?

Sama produktová manažerka Garminu navíc otevřeně řekla, že nedává smysl nosit Cirqu souběžně s hodinkami při tréninku. Spíš je myšlená jako doplněk pro zbytek dne, zatímco na trénink použijete hodinky. To je jiná filozofie než Whoop, který chce být váš jediný zdroj dat 24/7 včetně tréninku. Takže „kopie Whoopu“ sedí formou, ale ne úplně filozofií použití.

Proč Garmin nepoužil to nejlepší, co má

Přirozeně vyvstává otázka: pokud má Garmin v šuplíku novější a lepší senzor, proč ho nedal do produktu, který má konkurovat specialistovi na přesně tohle pole?

Nejjednodušší odpověď je ekonomická. Elevate Gen 5 stojí víc a žere víc baterie, a Cirqa je pásek za necelých pět tisíc, který má vydržet deset dní. To je kalkulace, ne fyzika, a Garmin ji jenom nešikovně zabalil do argumentu o tloušťce.

Sluší se ovšem dodat, že jedna z nejhlasitějších předlaunchových teorií zněla přesně opačně: že Cirqa poslouží jako tichý, „měkký“ launch úplně nového senzoru Gen 6 před jeho oficiálním uvedením ve Fenixu. Zněla logicky, měla své zastánce, a produkt ji rozstřílel během jediného odpoledne. Uvnitř je Gen 4 s teploměrem. Tolik ke spekulacím.

Zbývá tedy otázka, kam se poděla vlajková loď. Příští Fenix stále není oficiálně potvrzený, a jestli ponese Gen 6, je spekulace nad spekulací. Do té doby platí staré pravidlo: čerstvě vyvinutý, drahý senzor s omezenou výrobní kapacitou se nejdřív objevuje v dráž prodávaných produktech, ne v nejlevnějším kousku portfolia. Garmin se v tomhle chová naprosto předvídatelně, jen to zrovna nezní tak hezky v tiskové zprávě.

Že Garminu tenhle launch obecně nešel od ruky, ostatně naznačuje i to, že původně avizované okno druhého čtvrtletí 2026 uplynulo 30. června bez jediného slova a firma zdržení nijak nekomentovala.

Reálný a méně malebný rozdíl mezi oběma produkty je ovšem jinde. Whoop svého AI asistenta ladí roky a je to jádro jejich uživatelského zážitku, zatímco Garmin podobnou formu AI koučování plánuje pravděpodobně až pro příští generaci vlajkových hodinek. Což naznačuje, že na Cirqa zatím nebude nic srovnatelně vyzrálého.

Mezitím v hlubinách kódu

A teď to zajímavé. Zatímco se internet baví srovnáváním suchých zipů na obou páscích, Garmin si potichu chystá něco, co s páskem na zápěstí nemá společného vůbec nic.

V dubnu 2026 podal Garmin přihlášku ochranné známky Muscle Battery. Popis v přihlášce mluví o algoritmu zpracovávajícím saturaci svalového kyslíku, prodávaném jako integrální součást nositelných trackerů a chytrých hodinek. A v červenci 2026 to potvrdil teardown aplikace Garmin Connect: v kódu se našly datové položky pro dva biologické markery, procento saturovaného hemoglobinu a celkovou koncentraci hemoglobinu, a to vždy v hodnotách průměr, minimum a maximum.

Přeloženo do češtiny: Garmin chystá měření SmO₂, tedy okysličení konkrétního svalu.

A to je jiná liga než všechno, co dnes Garmin nabízí. Body Battery je modelovaný odhad odvozený z HRV, chytrá extrapolace. SmO₂ je přímé fyziologické měření na konkrétním místě. Pokles saturace svalového kyslíku signalizuje nástup svalové únavy, takže by šlo optimalizovat pauzy mezi sériemi, ladit pacing na hraně a hlídat lokální zatížení místo celotělového průměru. Zaznamenávání minim ukáže bod maximálního vyčerpání svalu, maxim zase kvalitu zotavení mezi intervaly.

Posun od otázky „jak se dnes cítím?“ k otázce „jak si zrovna vede můj levý kvadriceps?“ je docela zásadní. A pokud by data tekla přímo do stávajících algoritmů, tedy do Body Battery, Training Readiness a doporučené doby regenerace, Garmin by získal hloubku, kterou dnes nikdo v mainstreamu nemá.

Takže Cirqa 2 s Muscle Battery na zápěstí a je vymalováno, že?

No, ne.

Malá lekce z fyziky, která rozhodne celý souboj

Tady musíme na chvíli k optice, protože právě ona určuje, kdo tenhle závod může vyhrát a jak.

Senzor Elevate svítí do kůže třemi barvami: zelenou kolem 530 nm pro tep, plus červenou zhruba na 660 nm a infračervenou kolem 940 nm pro Pulse Ox. Červené a infračervené diody přibyly už v Gen 3 právě kvůli SpO₂. Okysličený hemoglobin pohlcuje víc infračerveného světla a propouští víc červeného, deoxygenovaný přesně naopak, a z poměru absorpce se dopočítá saturace. Teardowny Gen 5 ukazují šest zelených LED, dvě červené či oranžové a čtyři fotodiody. Cirqa má, jak víme, Gen 4 plus teploměr.

Proč to na SmO₂ nestačí? Ze dvou důvodů, a ten druhý je zabiják.

Za prvé jiná metoda. SpO₂ čte pulzní složku signálu, čímž izoluje tepennou krev. SmO₂ potřebuje kontinuální signál z celé tkáně, protože ho zajímá rovnováha mezi dodávkou a spotřebou kyslíku v kapilárách. NIRS pro SmO₂ se pohybuje v pásmu zhruba 650 až 950 nm, přičemž pracovní koně jsou 760 nm (citlivé na deoxygenovaný hemoglobin) a 850 nm (na okysličený), občas doplněné o 660 nm. Tyhle vlnové délky Garmin na zápěstí prostě nemá.

Za druhé, a to je ta hezčí část, geometrie. Hloubka průniku světla je zhruba polovina vzdálenosti mezi zdrojem a detektorem. Referenční Moxy Monitor má detektory 12,5 a 25 mm od zdroje, čímž se dostane asi 12 mm do hloubky. A obecně platí, že k proniknutí podkožním tukem až do svalu je potřeba rozestup kolem 30 mm. Není náhoda, že všechny funkční spotřebitelské senzory SmO₂, jako je Moxy, NNOXX, Train.Red i nebožtík BSX, dospěly nezávisle na sobě ke stejnému formfaktoru.

Zápěstní pole má LED a fotodiody pár milimetrů od sebe. Přesunete-li ho na biceps, měříte pořád jen kůži a podkoží, pouze na jiném místě. To je mimochodem odpověď na námitku, že Whoop i Cirqa mají dost dlouhý pásek na to, aby se daly nosit na paži nebo stehně. Můžou, a dělá se to, ale kvůli lepšímu tepovému signálu, ne kvůli hloubce. Fyzika se nedá přeprat suchým zipem.

Muscle Battery tedy nebude funkce pásku. Bude to samostatný optický modul nalepený přímo na sval, cyklista na stehno, běžec na lýtko nebo kvadriceps, silový trenér na paži, zatímco hodinky poslouží jako displej a záznamník.

A teď ten twist

Vzpomínáte na tezi z první poloviny článku? Že Whoop kategorii vytvořil a Garmin přišel pozdě v podobném kabátě?

Na poli SmO₂ to platí přesně naopak, a to s náskokem, o kterém se skoro nemluví.

V dubnu 2026, tedy prakticky současně s Garminovou ochrannou známkou, byl Whoopu udělen patent na nositelné zařízení NIRS s páskem snímajícím tlak, určené výslovně na stehno, paži nebo hrudník. Tedy ne na zápěstí. Whoop tu fyziku z předchozí kapitoly zjevně zná stejně dobře. Patent přitom nechává otevřené, jestli firma hodlá recyklovat hardware stávajícího pásku, nebo postavit dedikovaný senzor.

A třešnička na dortu: mezi vynálezci figuruje zakládající tým Humonu. Humon Hex byl jeden ze dvou pokusů dostat SmO₂ k lidu, které skončily neúspěchem, a Whoop jeho aktiva i lidi koupil už v roce 2020. Spoluzakladatel a technický ředitel Humonu Daniel Wiese je dnes ve Whoopu ředitelem vývoje.

Takže zatímco Garmin kopíruje formu, Whoop už šest let potichu vlastní know-how kategorie, do které se Garmin teprve chystá vstoupit. Obě firmy míří ke stejnému závěru: dedikovaný modul na sval, hodinky nebo pásek jako displej. A rozhodovat nebude, kdo tam dorazí první, ale kdo z toho dokáže vyrobit metriku, které bude běžný uživatel rozumět. Protože SmO₂ se notoricky obtížně čte. Nestoupá hezky se zátěží jako tep nebo výkon, jeho hodnota dává smysl až v kontextu absolutní úrovně, směru vývoje a typu zátěže. Právě proto Humon i BSX zkrachovaly. Kdo tohle převede na jedno srozumitelné číslo se zeleným a červeným pruhem, ten vyhrál.

Mimochodem, Garmin na vlnových délkách pracuje i na zápěstí, ale jiným směrem. Jeden jeho patent popisuje měření SpO₂ pomocí tří vlnových délek, s infračervenou LED na 940 nm a dvěma červenými na 630 a 660 nm, kde se dvě souběžná měření porovnávají kvůli přesnosti. To je zpřesňování stávajícího, ne cesta do hloubky.

Jak dlouho Whoopu vydrží náskok?

Tady se dostáváme k otázce, na kterou nemá nikdo tvrdá data, jen rámec k úvaze.

Ve prospěch teze „Whoop uteče dál“ mluví to, že jde o pure-play firmu, jejíž celý byznys stojí na tom, aby recovery a strain diagnostika byla nejlepší na trhu. Garmin má desítky produktových linií a Cirqa je jen jedna z mnoha, nemusí jí tedy věnovat stejnou prioritu vývoje jako Whoop svému jedinému produktu. A jak jsme viděli, v SmO₂ sedí Whoop na koupeném know-how celé kategorie.

Ve prospěch opačné teze mluví rozpočet. Garmin má nesrovnatelně větší prostředky na vývoj, obrovskou datovou základnu z milionů existujících uživatelů a dlouholetou zkušenost se senzory. Historicky firmy se širším portfoliem nakonec dohnaly specialisty na hardware, i když jim to trvalo pár generací. U Suunta versus Garmin to trvalo řádově tři až pět let, než se rozdíly setřely. A hlavně: Garmin má ekosystém, do kterého se dá nová metrika zapojit. Samostatné číslo o okysličení svalu je pro většinu lidí hlavolam. Totéž číslo zapracované do Training Readiness už je rada.

Realisticky vzato první verze Cirqy asi nebude softwarově na úrovni Whoopu. Ale otázka „o kolik generací“ zůstává otevřená. Cirqa 2 může přijít s vyladěnějším rozhraním a hlubší integrací, a mezitím ani Whoop nebude nečinně sedět na svém náskoku. Konkurenční trh takhle prostě funguje: nikdo si dlouhodobě neudrží pozici jen tím, že přišel první, ale i pronásledovatel potřebuje víc než jednu generaci na to, aby doopravdy dohnal ztrátu.

Shrnutí

Cirqa je fascinující případová studie toho, jak vypadá, když gigant vstoupí na hřiště vytvořené specialistou. Formou nápadně podobná, filozofií mírně odlišná, softwarovou hloubkou zatím neověřená.

Jenže ta skutečně zajímavá bitva se odehrává o patro níž, pod kůží, v kapilárách kvadricepsu, kde ani jedna firma zatím nemá funkční produkt a obě už mají papíry. A tam se ukazuje, že škatulka „specialista versus gigant“ nesedí tak čistě, jak by se z fotek dvou podobných pásků zdálo. Jediné, co se dá spolehlivě předpovědět, je, že o vítězi rozhodnou nezávislé testy, ne tiskové zprávy ani přihlášky ochranných známek.